Deset tipů pro ženy, jak uspět v mužském světě byznysu

Možná je to proto, že ze strany řady mužů panuje stále stereotypní obava, zda žena obstojí v náročných stresových situacích, zda je schopna každodenního boje s dominantními protějšky, ale především, pokud chce plánovat rodinu, zda bude schopna skloubit obě tyto roviny. To je sice uvažování, co nám ženám leze pěkně na nervy, ale – upřímně - asi bude trvat ještě dlouho, než ho změníme. Zkusme se tedy zamyslet nad tím, jak obstát v tvrdé hře bez kompromisů zvané byznys.

Určeme si pracovní priority

Udržujme si strukturovanost. Muži jsou energičtější, rychlejší, možná impulsivnější. Souvisí to s jejich evoluční podstatou – být lovec. Zatímco muž naháněl mamuty do propasti, ženy se musely umět postarat o zajištění každodenního chodu společenství. Naučily se tak zvládat více úkolů najednou, udržet více myšlenek pohromadě. Multitasking je vycvičil postupovat systematicky a organizovaněji. Tyto vlastnosti v současném pracovním společenství pomáhají zlepšit výsledky vašeho manažerského týmu – využívejme je, držme se systému a ostatním připomínejme, co teď a co až potom. Dejme jednáním a procesům řád a udržme si smysl pro priority.

Obklopme se správným týmem lidí

Delegujme. Nebojme se těch schopných. Nastavme mantinely a dejme jim přiměřenou svobodu a volnost – ale také odpovědnost za výsledky. Radujme se ze společných úspěchů, věcně řešme nedostatky. Jen s motivovaným týmem šikovných lidí, kde nevládne jen řevnivost a závist, můžeme vydržet spokojené. Ale pamatujme: nemusí být všichni kamarádi, nemusí spolu z práce chodit pravidelně na bowling anebo do kina. Důležitý je kolegiální duch, to úplně stačí.

Mějme nadhled

Ženy mají od přírody sklon více promýšlet: nejen CO bylo řečeno, ale hlavně JAK. Už ani nezmiňuji uvažování nad tím, co řečeno NEBYLO a PROČ. Spoustu věcí si berou víc osobně. Ale ve světě byznysu se toho řekne spousta a je třeba vycházet z faktů. Ta se počítají. Muži, na rozdíl od žen, mají tendenci vést věci až na hranu, často i za ni. Je to jejich macho přístup. Nenechme se zatáhnout do hry, kde se vystavíme osobní rovině konfliktu, a nebuďme vztahovačné. Držme si svůj názor, argumentujme, ale buďme striktně věcné a mějme emoce na uzdě.

Z domova odcházejme spokojené

Pracovně vytížená žena musí dbát na pevné a dobré rodinné zázemí, protože je důležité pro fungování v pracovní sféře. Je štěstím, pokud je životní partner skutečnou oporou a je schopen převzít některá břemena spojená s partnerským soužitím. Přeci jen věci spojené s fungujícím zázemím prožíváme emotivněji.

Buďme inspirací pro ostatní ženy

V populaci je nás více než mužů, takže „ženský pohled na věc“ je naprosto legitimní a perspektivní. Podpořme se navzájem. Tady nejde o kvóty, tady jde o příběhy těch, kterým se to povedlo a které mohou být vzorem dalším následovnicím. Pomysleme třeba na životní a profesní story Madeleine Albrightové…

Buďme trpělivé

Nedělejme předčasné závěry. Muži často používají rčení o brodu, co je ještě daleko. A mají mnohdy pravdu. My ženy se rmoutíme z dílčích potíží, z toho, že se rychle nedostavil očekávaný efekt. Nechme věcem trochu víc času – a ono se ukáže. Příroda nám v tomto ohledu nenadělila trpělivost, ale ta je v byznysu také důležitá. Takže méně pesimismu a více vytrvalosti. Keep calm and carry on…

Nenechme se pohltit prací

Držme si svůj výkon, plňme smysluplné cíle a rozumné termíny (až na výjimky, které nepochybně přijdou). Ale naučme se říkat také NE. Mysleme na naše duševní zdraví. Vymezme si pevný čas na odpočinek a na blízké lidi, s nimiž je nám dobře. Plánujme si dovolenou, těšme se na ni. Jen vyvážený poměr mezi prací a zábavou nám pomůže udržet si reálný pohled na svět. Ze zkušeností a reakcí ve svém okolí přátel a známých začínám mít pocit, že mladí lidé už primárně nejdou ve svém kariérním životě po penězích, ale spíše po všude skloňovaném work&life balance.

Mysleme na budoucnost

Mějme děti hned, pokud chceme, a neodkládejme to na později. Co naplat – kariéra je pěkná, ale dočasná, i když může trvat několik desetiletí. Nic tak osobního a jedinečného však nahradit nemůže a ani nemá. Mysleme na to, plánujme. To bude asi potřeba víc než v běžných zaměstnáních, ale neodkládejme to donekonečna. Protože není nic smutnějšího než osamělé stárnutí bez vzpomínek na první dotek, první krůčky, první třídu, první zkoušky…

Rozmazlujme se

Tvrdě pracujeme, tak se odměňujme. Mysleme na sebe. Udělejme si radost, potěšme se třeba drobností. A když říkám udělejme si radost, je třeba si pamatovat, že to znamená také darovat něco blízkým. Překvapme je něčím nečekaným, byť třeba maličkostí. Z toho mám já kolikrát větší radost, než když jsem obdarována sama. A úplně nejvíc je společně strávený čas. To je k nezaplacení.

A nakonec: život je pestrý, přijímejme jeho výzvy

Příležitosti, co v životě přichází a jsou-li jen trochu reálné, berme všemi deseti. Protože když to nezkusíme, nikdy se nedozvíme, co všechno jsme mohly dokázat, kdyby… A když to nevyjde? Nebojme se, přijde jiná výzva – a zase budeme na nové startovní čáře!

Autorka článku: Lucie Urválková, finanční ředitelka pojišťovny UNIQA