Můj děda byl komunista, před revolucí i po ní. Bylo to pro něj jako náboženství. Pocházel z chudých poměrů – jeho hlavní motivací byl dle jeho slov pokus o „materiální spravedlnost“ či jak to nazvat. Než ovšem zemřel, vyjádřil se v tom duchu, že si myslel, že se budeme mít ještě líp. Tak nějak z toho byla slyšet ani ne tak touha po rovnosti, jako spíš po blahobytu. A to už je jiná kategorie.
Každopádně, ať už to zní jako klišé jakkoliv, děda se „prozradil“: každý rodič a také prarodič chce, aby jeho Frantík, Pepík a Mařenka (nebo dnes spíš Andy, Daryl a Cecilia) bylo dítě „vzdělané“ a „bohaté“. Jenže to všechno se obyčejně v životě jaksi zvrhne v něco docela jiného. Dítě nakonec není ani tak vzdělané jako spíše otitulované a vyjadřující se vzletnými (a nesrozumitelnými) výrazy. Tuhle mě pobavila věta z psychologického posudku: „verbální složka jeho identity převažuje nad performační složkou“. A teď česky: „víc kecá než dělá“. Místo člověka „bohatého“ se zase z dítěte stává přinejlepším manažer, který investuje rodinu a vztahy aby za to získal pofidérní plat, který – pokud je poučený – rozloží do hypotéky na dva byty (v jednom bydlí a druhý pronajímá).
Konec nářků – podívejme se na to trochu konstruktivně. Jak by tedy mělo vypadat vzdělání? Tak za prvé, člověk by se měl vzdělávat neustále, celý život. Z dobrých knich (které jsou ovšem většinou anglicky) a z bohaté praxe se člověk dozví víc než v mnohých školách (kde se předčítá z knich špatných a život se odehrává za zdmi ústavu). Za druhé, vzdělání by mělo být vyvážené. Taky znáte lidi, kteří hltají jednu motivační knihu za druhou, ale pak se dohrabou maximálně k nějakému zapšklému MLM, které ztratilo svůj lesk už před dvaceti lety? Motivace je užitečná, ale bez správné techniky a dobrého základu nepomůže. Za třetí, vzdělání by mělo být všestranné. Nestačí vyznat se ve stavebním spoření, ale je třeba pochopit politiku MMF.
A teď pár návrhů k tomu bohatnutí. To, že děti bohatých jsou bohaté a děti chudých už víme. Ale co kdyby to chtěl někdo změnit? Dobrý krok je samozřejmě zřídit dítěti prasátko, účet v bance (dnes jsou snad už i pro batolata – i takové batole bude jednou konzervativní klient) a tak dále. Je to hezké a dítě jednou určitě bude rozumět spoření na důchod, konzervativnímu investování a takovým těm „mikro“ věcem. Vynalézavější rodičové hrají s dětmi Cash-flow od Kiyosakiho (je to lepší než Monopoly) a přinutí ho přečíst si Carnegieho. I to je dobré. Ale pořád tomu něco chybí. Jednak solidní podnikatelský základ: naučit se budovat síť kontaktů, ze které pochází spolupracovníci, nápady a příležitosti. K tomu přihoďme organizační schopnosti. Pak je tu také přehled: rozumět tomu, co se o ekonomice píše v novinách. A nakonec suchopárná teorie: zákony a účetnictví. A to jsou zrovna ty věci, které nasáknou jaksi mimochodem děti bohatých – nebo alespoň pochopí jejich roli a důležitost.