Aeroholding – proč bráníme pádu ČSA?

Negativní zprávy o vývoji hospodaření ČSA se v médiích objevují pravidelně od doby, kdy do jejich čela usedl bývalý sociálnědemokratický ministr Jaroslav Tvrdík. Že jeho panování skončilo katastrofou, to je bez debat.

Podlehl tlaku odborářů na zvyšování mezd přesto, že na jejich výplaty neměl dostatečné příjmy z běžné činnosti, masivně navýšil sedačkovou kapacitu flotily letadel ČSA, kterou nebylo možné na trhu za rozumnou cenu prodat, jím vytvářené koncepce a plány byly naprosto chaotické a mimo realitu.

Poté, co se jeho další existence na postu presidenta aerolinek stala nadále neudržitelnou, vystřídal jej ve vedení ČSA Radomír Lašák, dosavadní šéf internetové eBanky. Jeho nástupní pozice byla značně ztížena tím, že Jaroslav Tvrdík uvrhl národního dopravce do absolutního chaosu.

Dlužno dodat, že Radomír Lašák nebyl schopen nastavit jakoukoliv rozumnou a delší dobu fungující koncepci provozu aerolinek, na důležitých postech vicepresidentů se střídali pověření vedoucí pracovníci jako na běžícím páse. Aby bylo možné provoz ČSA udržet při životě, přistoupil Radomír Lašák k velkým rozprodejům. Prodalo se snad vše, co mělo nějakou hodnotu – letadla, náhradní motor, hangáry, cargo divizi, catering. Bohužel takto získané prostředky pouze oddálily nevyhnutelné – další pád do hlubin.

Pomoc z nečekané strany

V roce 2009 se pololetní ztráta vyšplhá na 1,8 miliardy Kč, a stát v této situaci podává pomocnou ruku. Státní firma Osinek poskytuje ČSA úvěr ve výši 2,5 miliardy Kč. Dodnes je tato transakce v šetření Evropskou komisí, zda-li se nejedná o nedovolenou veřejnou finanční podporu. Jak však nazvat počin, při kterém státní firma v likvidaci spojená se záchranou Vítkovických železáren a mající na starosti zejména správu státního podílu ve společnosti ČEPS, poskytuje tak vysokou půjčku společnosti, s níž do té doby nepřišla do žádného obchodního styku?

Poskytnutím úvěru Osinkem však státu došla trpělivost a vedení aerolinek převzal šéf Letiště Praha Miroslav Dvořák. Již tehdy se ozvaly udivené hlasy lidí z branže, kteří varovali, že nový šéf vlajkového dopravce se dostává do nepříliš vhodné pozice, neboť z titulu ředitele letiště má přehled o veškerém dění na letišti včetně počtu cestujících do jednotlivých destinací a vytíženosti spojů všech dopravců, a tyto informace jsou snadno zneužitelné právě na postu presidenta ČSA. Nicméně toto jmenování přehodnoceno nebylo a Miroslav Dvořák pokračoval v rozprodeji toho, co bylo možné ještě prodat – prodal Duty free shopy, práva na přistávání na londýnském letišti Heathrow, poslední letadla z majetku ČSA a nakonec i pomyslnou vlastní židli – budovu ředitelství aerolinek APC, a to přímo „své druhé“ společnosti, tedy Letišti Praha. Odůvodnění tohoto kroku bylo směšné – Letiště Praha pro svou činnost do té doby budovu ve svém vlastnictví nepotřebovalo, ale protože peníze do ČSA již nenalijí ani banky, ani stát, moc jiných možností mu nezbývá.

Jak na ztrátu? Vytvoříme aeroholding

Provozní ztráta ČSA v minulém roce dosáhla 4,4 mld. Kč, za prvních 9 měsíců roku 2010 činí ztráta 1,4 mld. Kč, a před ČSA leží pro letecké společnosti nejkritičtější období roku – zima. Napjaté očekávání dalších kroků managementu ČSA vyvrcholí popravdě typicky českým rozuzlením. Vytvoříme aeroholding, který zastřeší ČSA i Letiště Praha. Rozumějte: abychom otevřeli kohouty penězovodů do vlajkového dopravce, vsuneme jej pod společné vedení spolu s letištěm, a peníze zůstanou vždy v rodině.

Proklamované tvrzení o tom, že tento holding bude samofinancovatelný a nebude vyžadovat další dotace ze strany státu, zde neobstojí. Vždyť Letiště Praha je vysoce ziskové a jako státní podnik může sloužit jako jeden ze zdrojů příjmů státního rozpočtu! Jenže vytvořením aeroholdingu se opět prodlouží agonie národního leteckého dopravce, kterou započal Jaroslav Tvrdík.

Dokud si EU nevšimne...

Sečteno a podtrženo, Letiště Praha v nejbližší době bude své zisky přelévat na úhradu ztráty ČSA, máme zaděláno na další problém s nedovolenou veřejnou finanční podporou soutěžiteli na konkurenčním trhu a vystavujeme se riziku postihu ze strany Evropské komise.
Je nejvyšší čas říci, že stát jako většinový vlastník ČSA udělal při jmenování presidentů Tvrdíka a Lašáka chybu, a za chyby se platí. Bohužel v případě ČSA je tou odplatou jejich stav odpovídající insolvenci. ČSA už dávno nejsou rodinným stříbrem, dnes jsou jednou z řady společností, která nabízí leteckou dopravu za nepříliš nízké ceny a v nepříliš vysokém komfortu v porovnání s konkurencí.

V době, kdy chybí peníze na učitele, lékaře, hasiče a další, není možné se tvářit, že se nic neděje, a nechat mezi prsty protékat zbůhdarma miliardy korun. Kdysi slavné společnosti jako belgická Sabena a švýcarský Swissair rovněž zbankrotovaly a na jejich troskách byly vytvořeny nové Brussels Airlines a Swiss, tak proč se bránit pádu ČSA?