Jak nedělat chyby v kapitálové struktuře

Nejde jen o finanční riziko, které je spojené s financováním jen vlastním kapitálem nebo jen cizím kapitálem, ale především o daňovou optimalizaci. Úroky z cizích zdrojů můžeme odečíst od základu daně, tím snižujeme daňovou povinnost. Ale od určité míry zadluženosti se začne úroková míra poskytovaných úvěrů zvyšovat, tím podnik přichází o finanční prostředky, nebo mu banka jednoduše odmítne poskytnout další úvěr.

Seznámíme vás se čtyřmi problémy, které mohou potkat firmu, která nedostatečně řídí svoji finanční situaci:

• Odpor k cizímu kapitálu (větší podíl vlastního kapitálu)
• Předluženost (větší podíl cizího kapitálu)
• Nedostatečná diverzifikace zdrojů (napříč vlastním i cizím kapitálem)
• Nevhodná skladba
  

Odpor k cizímu kapitálu

Tímto neduhem trpí některé rodinné i velké průmyslové podniky, které se snaží většinu svých aktivit financovat z vlastních zdrojů. Tyto podniky musí nejprve generovat čistý zisk, aby mohly dále růst. Čistý zisk ale nelze předvídat, přičemž investiční plán musí být na několik let dopředu. Absolutně nesprávná je tato strategie pro začínající firmy, tzv. start-ups. Cílem těchto firem by mělo být získat kromě vlastního kapitálu externí prostředky a ty pak přeměnit na vlastní.

Podniky a podnikatelé, kteří argumentují proti cizímu kapitálu, používají jako důvod vyšší cenu kapitálu. Ale právě cizí kapitál, především krátkodobé úvěry je tím levnějším zdrojem, hlavně se to projevuje při nižší zadluženosti podniku. Na rozdíl od dividend úroky z úvěrů vstupují do základu daně, a tedy snižují daňovou povinnost.

Předluženost (větší podíl cizího kapitálu)

Máme tím na mysli několikanásobné převýšení cizího kapitálu nad vlastním kapitálem. Jsou to podniky, které mají míru zadluženosti vlastního kapitálu na úrovni několika set procent. Tento problém může postihnout jakýkoli podnik, nejčastěji malé a střední firmy v prvních fázích jejich vývoje. Většina takovýchto podniků se drží zákonných minim (společnosti s ručením omezeným vytvářejí základní kapitál ve výši 200.000 Kč a akciové společnosti s neveřejnou nabídkou emise akcií ve výši 2.000.000 Kč). Zákonodárci se snaží omezit přílišné zadlužování (ať už snižováním objemu cizího kapitálu nebo zvyšováním objemu vlastního kapitálu) nepřímo stanovením limitu úvěrů a půjček, jejichž finanční výdaje jsou daňově účinné. Pro veškeré úvěry a půjčky je to šestinásobek vlastního kapitálu, od 1.1.2009 pak pouze čtyřnásobek. Pro úvěry a půjčky mezi spojenými osobami jde o dvojnásobek vlastního kapitálu.

Nevýhodou cizího kapitálu je nebezpečí předlužení, která zapříčiní buď vyšší úrokovou míru kvůli horší bonitě a ratingu nebo nemožnost čerpat další úvěry.

Nedostatečná diverzifikace zdrojů (napříč vlastním i cizím kapitálem)

Tento problém postihuje především menší podniky, kteří nedostatečně řídí firemní finance. Jde o to, že se podniky koncentrují na malý okruh finančních zdrojů. Např. využívají pouze kontokorentní úvěry nebo pouze dlouhodobé úvěry. Podniky by měly rozložit riziko do více typů finančních zdrojů i do více finančních institucí. Moderní podnik by měl financovat svoje aktivity factoringem, leasingem, investičními úvěry a v neposlední řadě využívat přechodně kontokorentní a jiné krátkodobé úvěry.

Nevhodná skladba

Nevhodnou skladbu mají i velké podniky. Hlavním problémem je financování oběžných aktiv dlouhodobými zdroji a financování dlouhodobých aktiv krátkodobými zdroji. Skladba kapitálu by rovněž měla kopírovat life cycle podniku. Na začátku může jít o rizikový kapitál, nějakou formu investičního úvěru pro začínající podniky a nebo vlastní kapitál. Stane-li se podnik trochu známým, může uzavřít s některou finanční institucí dlouhodobou smlouvu na odkup pohledávek nebo větší objem investičních nebo provozních úvěrů. Může rovněž emitovat dluhopisy.