Mynář: Zajištění měnového rizika nabývá na významu

Měnové trhy letos zažívají jedno překvapení za druhým, obzvláště česká koruna patří mezi nejsilněji posilující měny světa vůbec. Jakým způsobem tato skutečnost může ovlivnit investory a firmy, jejichž podnikání je ovlivněno právě měnovými kurzy koruny a například dolaru či eura?
Pokud mají podniky či investoři část svých peněz, cash flow nebo jiných aktiv denominováno v jiné měně, než je jejich spotřeba, mohou čelit výraznému problému. Za poslední rok koruna posílila vůči euru cca o 20%, což znamená kurzovou ztrátu ve stejné výši, a tato ztráta se promítne do hospodářského výsledku těchto subjektů. Obzvláště exportéři silnou korunou trpí, jelikož za své zboží reálně získají méně a tento pokles nemohou promítnout do ceny výrobků, přišli by tím totiž o konkurenční výhodu. Slabý dolar či euro však ovlivňují i běžné investory, kteří mají své peníze v podílových fondech či jiných instrumentech, které proti měnovému riziku nejsou ochráněny. Pokud jste například měli přesně před rokem ve fondech 100 000 USD, přišli byste k dnešku vlivem oslabení dolaru o 26,5%, což znamená, že (za předpokladu, že vše ostatní se nezmění) by byla hodnota podílových listů pouze 73 500 USD. Těch 26 500 USD jsou však peníze, které jsou zbytečně vyhozeny oknem a jejichž ztrátě jste mohli efektivně předejít. Proto je nutné si uvědomit, že v dnešní turbulentní době zajišťování nabývá rapidně na významu.

Jakým způsobem se investor nebo exportér může proti těmto rizikům zajistit? Není kurzové zajištění dostupné jen pro velké hráče?
Presumpce, že kurzové zajištění je pouze pro větší firmy, které operují s vyššími nominálními hodnotami, je až znepokojivě frekventovaná, přitom je zajištění (neboli hedging) pro drobné a střední podnikatele a investory jednodušší než kdy předtím. Mezi hlavní produkty zaměřující se na zajišťování rizik retailové klientely patří finanční deriváty typu CFD (kontrakt na vyrovnání rozdílu) a především opce. Klíčovým rozdílem mezi retailem a korporacemi je zmiňovaný objem. Jsou například banky, které vám zajistí vklad od půl milionu a na druhé straně existují společnosti, které umožňují zajistit již 1000 EUR nebo USD. Druhá forma zajištění se ve světě stává stále populárnější a rozšířenější.

Jaký je pro potřeby hedgingu rozdíl mezi CFD a opcemi?
CFD i opce jsou finančními deriváty, které využívají finanční páky. Obecně to znamená, že kontrolujete větší množství peněz, než ve skutečnosti skládáte. CFD funguje tak, že pro uzavření kontraktu vám stačí jen zlomek jeho nominální hodnoty, tzv. marže. Její výše se liší společnost od společnosti, u nás je například 1 ku 100. Pokud chcete zajistit řekněme 10 000 USD, marže bude činit přesně jednu setinu, tedy 100 USD, což, vynásobeno kurzem dolaru a koruny, dnes činí něco málo přes 1500 Kč. U opcí se marže standardně neskládá, nýbrž se platí opční prémie, což je zjednodušeně cena, kterou platíme za právo v budoucnu koupit nebo prodat podkladové aktivum za stanovenou cenu. Tím, že se jedná o právo, neneseme žádné riziko. Nevýhodou je, že opční prémie je většinou vyšší než poplatek u CFD, nespornou výhodou zase to, že pokud se náhodou bude měnový kurz pohybovat vám příznivým směrem, budete z takového pohybu na rozdíl od CFD těžit, byť při nepříznivém pohybu zůstává pokrytí ztrát totožné. Rozdíl je i ve splatnosti, kdy CFD můžete standardně držet až jeden rok a opci 6 měsíců.

V případě, že by se investor svou kurzovou expozici rozhodl zajistit, s jakými náklady může počítat?
Náklady se samozřejmě odvíjejí od objemu zajišťovaných prostředků, v žádném případě se však nejedná o převratné sumy, naopak ceny jsou pro retailovou klientelu lehce dostupné. Jen orientačně si představme příklad, kdy potřebujeme zajistit oněch 10 000 USD na půl roku. Předpokládané náklady na otevření pozice by činily zhruba 300 Kč s tím, že musíme počítat s účtem ve výši alespoň 15 000 Kč, aby odolal pohybům trhu a nedošlo k tzv. margin call, což je výzva k doplnění finančních prostředků. U opcí by náklad byl sice vyšší, okolo 4 500 Kč, ale není třeba zadržovat na účtu žádné další prostředky, na pozici se nevztahují poplatky za držení pozice přes noc a jak jsem již zmiňoval, pozitivní pohyb dolaru bude dodatečným ziskem, nikoli ztrátou. Opce jsou i jednodušší na řízení, jelikož se nemusí hlídat výše zůstatkové marže ani uzavření pozice, které probíhá automaticky.

Je nutné rozumět finančním derivátům a jejich mechanice, aby se investor mohl zajistit?
Na pochopení principu zajištění není nic složitého, v podstatě máte dvě možnosti, dlouhá a krátká pozice, tedy nákup a prodej aktiva. Zajišťující pozice musí být přesně opačná pozici zajišťované, pokud tedy máme na účtě 10 000 USD a depreciací (oslabením) dolaru tyto peníze ztrácí hodnotu, zajistíme se krátkou pozicí, ve které na tomto poklesu vyděláme. Součet by pak měl být co nejbližší nule. Celý proces je v podstatě malá násobilka. Nejdůležitější je si na začátku uvědomit dvě základní věci, tedy kolik zajistit a kterým směrem. Zbytek je otázka pěti minut práce. Společnosti nabízející zajišťovací služby by měly být schopny poskytnout pomocnou ruku. My jsme například pro klienty vyvinuli kalkulačku, která výrazně ulehčí vstup do pozice, vypočítá nominální hodnotu kontraktu, předpokládané náklady i doporučenou velikost účtu.

Dají se efektivně zajišťovat i jiná rizika než riziko měnové?
Měnové riziko je samozřejmě jedno z mnoha, které se denně na kapitálových trzích zajišťuje. Například finanční instituce se chrání proti riziku úrokovému a výrobní podniky proti riziku plynoucím z nejistých cen komodit. Obzvláště druhý případ je často podceňován, což může snížit konkurenceschopnost společností. Učebnicová situace je taková, kdy se činnost společnosti odvíjí od některé z komodit, například dopravci závisí na ceně benzínu, stavební průmysl spotřebovává velké množství mědi, atd.. Neočekávané výkyvy, například takové, jaké jsme viděli  v posledním půlroce, pak dokážou zamést s finančním plánem.  Letošní vysoké ceny benzínu snížily dopravcům ziskové marže tím, že rapidně vzrostly náklady. Česká republika tomu byla částečně ušetřena, jelikož byly ceny kompenzovány silnou korunou, ale ani ta nevydrží na svých pozicích věčně. Kdyby se dopravce včas a efektivně zajistil, vysoké ceny za poslední půlrok by jej neovlivnily vůbec a on by tak mohl ponechat stejné ceny s konstantní ziskovou marží, což zároveň znamená výraznou konkurenční výhodu. Navíc dochází k přesnějšímu finančnímu plánování a tím větší důvěře investorů a věřitelů. Proto by se každý, koho se výše zmiňovaná situace týká, měl vážně zamyslet nad využitím zajišťovacích produktů.

Děkuji za rozhovor,
Michal Ruml, Finance.cz.

Jan Mynář Vystudoval vysokou školu ekonomickou, obor Podniková ekonomika a management s vedlejší specializací Bankovnictví a monetární ekonomie. V současnosti pracuje ve společnosti X-Trade Brokers na pozici Account Manager, kde se zabývá Risk Managementem s využitím derivátů. Mezi jeho koníčky patří filmy, odborná literatura, fotbal a squash.