Dá se ztratit i radost z dovolené?

Do našeho práva vstupuje nový pojem a to “radost“. Mohlo by se zdát, že sám tento fakt bude s jásavým potěšením vítán celým národem, ale realita je jiná. Návrh novely Občanského zákoníku píše: Při porušení povinnosti, za niž odpovídá, nahradí pořadatel cestujícímu vedle škody na majetku také újmu za ztrátu radosti z dovolené, zejména byl-li zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen.

Budeme svědky zavedení kalkulačky na radost?

Buďme vstřícní a řekněme (teoreticky), že v pozadí návrhu byla dobrá vůle zajistit obyvatelstvu jistou míru radosti. Fajn, řeknu si: Jako majitel cestovní kanceláře vyjdu vstříc. Ale mám problém. Není mi známa žádná oficiální a měřitelná míra radosti, její jednotka, přístroj na její měření a ani ceník. Jedině, že by se vláda chystala zadat státní zakázku na vznik první světové hodnotové tabulky radosti, která se pak stala nedílnou přílohou Občanského zákoníku.

Bez realizace stupnice radosti, si však nedovedu představit, jak by mohl být zákon realizován v praxi. Radost je natolik obecný pojem a natolik individuální prožitek, že její prosazování do zákona vidím jako zcestný krok.  V konečném důsledku, by totiž zavedení radosti nejen znepříjemnilo život podnikatelům, ale i samotným klientům cestovních kanceláří v podobě zdražení dovolených.

Dražší dovolené kvůli garanci radosti?

Opravdu, tento návrh není dobrý ani pro klienty, i když se tváří, že je v jejich prospěch. Dovolené se mohou velmi snadno stát rozhádaným kolbištěm mezi delegáty cestovek a klienty, kteří budou chtít zaprotokolovat příliš silný vítr, málo nebo hodně slunce, příliš studenou nebo příliš teplou vodu v moři apod. Návrh zákona je totiž napsán tak obecně, že jedinou radost přinese pouze právníkům a soudcům. Nikdo jiný než soud totiž nebude schopen rozhodnout, zda k újmě za ztrátu radosti z dovolené došlo, či ne. A cestovní kanceláře budou nuceny vytvářet rezervy, ze kterých budou platit odškodnění nařízené soudy - dojde tím ke zdražení dovolených.

Současné zákony dostatečně chrání zákazníka cestovních kanceláří, jak v případě krachu cestovky, kdy pojišťovny plní vůči poškozeným, tak v případě nedodržení slíbených služeb, kdy klient má právo reklamace a má nástroje, jak se k odškodnění dostat.

Co kdybychom hodnotili radost i za jiné služby?

Pokud norma bude schválena, cestovní kanceláře budou pravděpodobně žádat, aby platila obecně na všechny služby. Jinak ji budeme pokládat za diskriminační a jako takovou ji budeme odmítat a budeme žádat příslušné soudy, aby tuto normu zrušily. Pokud by totiž tato norma platila obecně na všechny služby, mohli bychom žádat vrácení vstupného a odškodnění  v kině nebo v divadle, protože se nám daný kousek nelíbil a došlo k újmě ze ztráty radosti z kulturního zážitku, mohli bychom také žádat jídlo a pití zdarma plus odškodnění v restauracích, protože se nás divně podíval číšník a došlo tak k újmě ze ztráty z radosti z dobrého jídla a pití apod…