Překážky v práci na straně zaměstnance

Zaměstnavatel je nadále povinen omluvit absenci zaměstnance na pracovišti po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti, po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené, ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti nebo pokud se fyzická osoba jinak obvykle pečující o dítě podrobila vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, které nebylo možno realizovat mimo pracovní dobu zaměstnance a proto nemůže o dítě pečovat.

Novelizace platná od 1.ledna 2008 znamená rovněž omezení finanční podpory pracujícího důchodce (netýká se částečně invalidního zaměstnance) při ošetřování člena rodiny do dne skončení pracovního poměru.

Rodičovská dovolená je definována stejně i v roce 2008

I pro rok 2008 zůstává v platnosti povinnost zaměstnavatele poskytnout k prohloubení péče o dítě zaměstnanci nebo zaměstnankyni na základě jejich žádosti rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená může být poskytnuta na základě žádosti matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od okamžiku narození dítěte v požadovaném rozsahu, nicméně nejdéle do doby dosažení 3 let věku dítěte.

Pracovní neschopnost a náhrada platu

Zaměstnanec již  nemá od 1. ledna 2008 zákonný nárok na náhradu mzdy nebo platu za první 3 dny dočasné  pracovní neschopnosti, nicméně tuto náhradu může zaměstnavatel poskytnout jako firemní benefit.

Zaměstnanci, který byl uznán dočasně neschopným práce, nadále náleží náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti po dobu trvání prvních 14 dnů této neschopnosti v případě, že splňuje podmínky nároku na nemocenské. Rovněž má zaměstnanec nadále nárok na náhradu mzdy i za svátky, za které náleží zaměstnanci obvykle plat. S účinností od 1.ledna 2008 nicméně nenáleží ze zákona zaměstnanci náhrada platu za první 3 dny výše uvedeného období. V případě, že vznikla dočasná pracovní neschopnost po odpracování směny v jednom dni, začíná se počítat výše uvedená lhůta 14 kalendářních dnů následujícím kalendářním dnem.
Zaměstnanec má za pracovní den, během kterého došlo ke vzniku nebo zániku práva na náhradu platu, právo pouze na poměrný díl náhrady mzdy připadající na tu část pracovní doby, kterou neodpracoval. S účinností od 1. ledna 2008 přísluší výše uvedená náhrada mzdy zaměstnanci ve výši 60% průměrného výdělku, přičemž do konce roku 2007 to bylo po první 3 dny 30% průměrného výdělku a od 4.dne potom 69% průměrného výdělku.

Nově je rovněž možno dohodou nebo vnitřním předpisem určit náhradu mzdy nebo platu i za první 3 dny dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance a to i nad hodnotu 60% průměrného výdělku, přičemž takto fakultativně stanovená náhrada nesmí překročit průměrný výdělek. Zaměstnavatel je oprávněn poskytnou benefit ve formě vyšší než 60% náhrady platu i v období 4. až 14.dne dočasné pracovní neschopnosti, přičemž ani v této lhůtě nesmí náhrada platu překročit průměrný výdělek zaměstnance. Zrušení právního nároku zaměstnanců na náhradu platu za první 3 dny dočasné pracovní neschopnosti povede ke zprostředkovanému zvýšení nákladů zaměstnavatelů v podobě dohodnuté náhrady platu jako firemního benefitu, přičemž tento benefit je jedním z prostředků soutěže o kvalitní zaměstnance mezi firmami.

Sankce za porušení režimu pracovní neschopnosti

Pokud zaměstnanec poruší v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti příslušný režim, potom je zaměstnavatel oprávněn v závislosti na míře takového porušení náhradu mzdy nebo platu adekvátně snížit eventuelně v krajním případě neposkytnout. Rovněž zůstává v platnosti povinnost zaměstnance umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu pracovní neschopnosti.

Lhůta pro prokázání nároku zaměstnance na náhradu platu

Náhrada mzdy nebo platu je nadále poskytována po předložení dokladů určených pro uplatnění nároků na nemocenské v nejbližším pravidelném výplatním termínu mzdy nebo platu. Povinností zaměstnavatele nadále zůstává oznámit nejpozdější termín  před okamžikem výplaty mzdy pro předložení dokladů pro poskytnutí náhrady mzdy nebo platu tak, aby mohla být náhrada včas vyplacena.
Za stejných podmínek náleží náhrada mzdy nebo platu rovněž zaměstnanci pracujícím na základě dohody o pracovní činnosti. Náhrada je v tomto případě kalkulována na základě zaměstnavatelem určeného rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel povinen předem určit.