Jaká jsou nová pravidla pomoci zaměstnancům insolventních firem?

Některé změny už jsme přiblížili v našem předchozím článku: Co se mění v pomoci státu zaměstnancům krachujících podniků, které jim neplatí za jejich práci?

• Kdo má nárok na peněžitou pomoc od státu
• Co může stát vyplatit namísto zaměstnavatele
• Rozhodné období pro možné uplatnění náhrady mzdových nároků
• Mzdové nároky musejí být splatné a splatnost je nově dřívější
• Nově zvýšené limity peněžité pomoci

Kdo má nárok na peněžitou pomoc od státu

Na peněžitou pomoc má právo zaměstnanec, který je, nebo byl u zaměstnavatele v pracovním poměru nebo se kterým sjednal zaměstnavatel dohodu o provedení práce, pokud tato dohoda zakládá podle zákona upravujícího nemocenské pojištění účast na nemocenském pojištění, anebo dohodu o pracovní činnosti, na jejichž základě jí vznikly v rozhodném období mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem.

Zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele se tak i nadále vztahuje jak na stávající, tak i bývalé zaměstnance zaměstnavatele. Podstatné pro jejich nárok na peněžitou pomoc je, aby jejich neuspokojené mzdové nároky spadaly do rozhodného období. Pak se při splnění této podmínky pomoc vztahuje i na bývalé zaměstnance.

Zaměstnanci pracující na dohodu o provedení práce však mají nárok na uspokojení dlužných mzdových nároků od státu namísto insolventního zaměstnavatele nadále jen za podmínky, že v daném měsíci činil, resp. měl činit jejich započitatelný hrubý příjem více než 10 000 Kč, čili nejméně 10 001 Kč. Na pomoc tak mají nárok jen brigádníci – tzv. dohodáři, kteří odváděli ze svého příjmu pojistné (zdravotní, důchodové).

Tip: Co vše se chystá u dohod o provedení práce? Dovolená, změna limitu či nutná evidence

Co může stát vyplatit namísto zaměstnavatele

Mzdovými nároky, které uspokojuje stát prostřednictvím úřadů práce namísto firem v platební neschopnosti, se rozumějí přeformulovanými slovy zákona: náhrady mzdy nebo platu, odstupné, které zaměstnanci náleží z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o provedení práce za podmínek stanovených zákonem upravujícím nemocenské pojištění nebo dohody o pracovní činnosti, jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti.

Aby měl zaměstnanec nárok na peníze, musí se jeho nároky vejít do uvedené definice. Mzdovými nároky jsou i nadále peněžitá plnění, která jsou odměnou za práci nebo její náhradou, nikoliv jiné požitky – třeba cestovní náhrady, příspěvky na stravování a jiné peněžité benefity, které poskytuje zaměstnavatel zaměstnancům.

Z jaké doby musejí být zaměstnavatelovy dluhy vůči zaměstnancům

Mzdové nároky, které může stát vyplatit, musejí spadat do rozhodného období, kterým je kalendářní měsíc:

• ve kterém bylo vyhlášeno tzv. moratorium před zahájením insolvenčního řízení,
• ve kterém bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení proti firmě, nebo
• od kterého je nadnárodní zaměstnavatel považován za platebně neschopného v jiném členském státě Evropské unie, 

a k tomu 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci. Rozhodné období trvá tedy 7 měsíců (vláda ho případně může prodloužit).

Zaměstnanci si tak mohou vybrat mzdové nároky, které chtějí od státu vyplatit, a to z období 7 měsíců. Zaměstnanec však může dostat dlužné peníze jen za 3 měsíce, které patří právě do těchto 7 měsíců.

Mzdové nároky musejí být splatné a splatnost je nově dřívější

Nově se splatným mzdovým nárokem bude rozumět mzdový nárok, který nebyl uspokojen v termínu výplaty podle zákoníku práce. Doposud bylo nutno vycházet až z termínu splatnosti mzdy. Takže je-li výplatní termín u zaměstnavatele stanoven na 15. den v měsíci, budou neuspokojené mzdové nároky považovány za dlužné a splatné v rámci pomoci zaměstnancům již od 16. dne v měsíci a nebude nutno čekat až na konec kalendářního měsíce.

Výplatní termín totiž není totéž co splatnost mzdy. Mzda je podle zákoníku práce splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu (odpracovaný měsíc), a to po celý tento následující měsíc. Kdežto konkrétní pravidelný termín výplaty mzdy je určován nebo sjednáván v rámci onoho měsíčního období splatnosti. Málokdy, možná v žádné firmě, nepřipadá výplatní termín až na poslední den měsíce.

Nové zvýšené limity peněžité pomoci

Po valorizaci pro období od 1. 5. 2023 do 30. 4. 2024 (tedy bylo-li, nebo bude-li v tomto období oznámeno insolvenční řízení proti firmě, resp. vyhlášeno moratorium) může jeden zaměstnanec dostat až 60 530 Kč za měsíc.

Maximální možnou částkou, kterou může zaměstnanec (celkem, tedy za tři měsíce z rozhodného období) obdržet, je pak částka 181 590 Kč. 

O zvýšení pomoci i o dosavadních částkách výše pomoci jsme psali zde: Dluží vám zaměstnavatel v platební neschopnosti peníze? Od května dostanete více

Uvedené částky, které může zaměstnanec obdržet, jsou částkami hrubými, z nichž se sráží povinné odvody. Před uspokojením mzdových nároků provede úřad práce příslušné srážky.

A co když firma padá do insolvence opakovaně? Má problémy, dá se dohromady, zachrání provoz, ale po čase je znovu v problémech?

Opakovaný nárok na pomoc témuž zaměstnanci u téhož zaměstnavatele bude moci vzniknout dříve

Po uspokojení alespoň části uplatněných mzdových nároků mohl dosud Úřad práce uspokojit další mzdové nároky téhož zaměstnance uplatněné vůči témuž zaměstnavateli až po uplynutí kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž uplynulo 12 měsíců od posledního měsíce, za který byl mzdový nárok žadatele předtím Úřadem práce uspokojen.

Nově od 1. 7. 2023 byla tato lhůta zkrácena. Další peněžitá pomoc bude moci být poskytnuta již bezprostředně po uplynutí kalendářního měsíce, v němž uplynulo 12 měsíců od posledního měsíce, za který byl uspokojen mzdový nárok, nikoliv až po uplynutí měsíce následujícího.

Čtěte také: Jak vysoké se vyplácí stravné, když pracovní cesta v ČR trvá jen část dne?