Jedněmi milované, druhými proklínané. Odbory rozdělují zdejší společnost už bezmála 150 let

S odbory se můžete setkat zpravidla ve většině velkých podniků a korporátů. Působí například v mladoboleslavské Škodě Auto, Plzeňském Prazdroji, Českých drahách, najdete je ale rovněž třeba v oblasti zdravotnictví či jiných státních složek.

• Jak se stát odborářem?
• Tři zakladatelé
• Co na to zaměstnavatel?
• Odborové příspěvky si odečtěte z daní

Činnost jednotlivých odborových svazů sdružuje v rámci tuzemska Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), která vznikla roku 1990 coby následovník Revolučního odborového hnutí. Svůj současný název nicméně nese teprve 21 let.

ČMKOS aktuálně zastupuje zájmy přibližně 800 tisíc členů, kteří jsou součástí některého z celkem 30 jednotlivých svazů vytvořených nejčastěji na základě profesní příslušnosti. A co že je hlavním smyslem její činnosti? Především „ochrana mzdových, pracovních a životních podmínek a práv zaměstnanců“.

Jsou odboráři všude?

Tyto zájmy pak ČMKOS coby svrchovaná odborová organizace hájí na celostátní úrovni, a to v rámci Rady hospodářské a sociální dohody, kde figuruje jakožto jedna ze tří hlavních stran (odsud název Tripartita – pozn. red.). Zbylými dvěma jsou představitelé vlády a zástupci zaměstnavatelů. 

Odborářem snadno a rychle

Součástí odborů se pochopitelně můžete stát i vy sami. Jak? V zásadě máte dvě možné varianty. Pakliže ve společnosti, v níž pracujete, již nějaká odborová organizace existuje, postačí vám podat žádost o vstup a stát se odborářem. Druhým způsobem je přirozeně ve spolupráci s dalšími kolegy založení organizace vlastní.

Varianta číslo dvě je pochopitelně o něco složitější, vždy však mějte na paměti, že můžete využít služeb profesionálů, kteří vám s vaším záměrem pomůžou. Zdaleka nejjednodušší je obrátit se na příslušný odborový svaz, kde byste měli dostat veškerou administrativní podporu. Název toho, který působí v tomtéž odvětví jako vy, naleznete například zde.

Pravidlo tří

Pokud byste však chtěli postupovat po „vlastní ose“, samozřejmě vám v tom nic nebrání. Důležité je především to, jestliže dokážete vytvořit tým alespoň tří lidí – kolegů, kteří se stanou členy přípravného výboru vaší odborové organizace. Následně pak už jen musíte zaslat návrh na její evidenci k příslušnému rejstříkovému soudu.

V souvislosti se zmíněnými kolegy je přitom vcelku jedno, zda ve firmě pracují na hlavní pracovní poměr, případně na některou z dohod či na základě jmenování. Žádná z uvedených možností jim ve vybudování odborů nebrání.

Onen návrh pak musí mimo jiné obsahovat přílohu, v níž bude výslovně uvedeno, jak se bude vaše organizace jmenovat, kde bude sídlit nebo jaké bude mít orgány. Dále je nutné ujistit danou instituci o tom, že smyslem jejího fungování bude ochrana ekonomických a sociálních zájmů zaměstnanců dotčené firmy.

Jako datum vzniku vaší odborové organizace se přitom bere den, který následuje po dni, v němž splní podmínky působení, a její zástupci tuto skutečnost oznámí zaměstnavateli. A jaká práva že jí z toho vlastně plynou?

Jedná se především o práva na informace týkající se například očekávaných ekonomických výsledků, změnách ve struktuře zaměstnanců apod., dále pak o právo na kolektivní vyjednávání lepších pracovních podmínek (ať už finančních, tak sociálních), právo na spolurozhodování (například kdy si budou moci zaměstnanci hromadně čerpat dovolenou) či právo na projednání individuálních stížností pracovníků, změn pracovních režimů atd.

Čtěte také:

Odbory vyjednávají výši minimální mzdy

Zrušit či nezrušit stravenky

Ze zaměstnavatele strach mít nemusíte

Bojíte-li se, že si v důsledku založení vlastní odborové organizace či třeba vstupu do nějaké již existují v očích zaměstnavatele pohoršíte, pak vězte, že vaše obavy nejsou vůbec na místě. Organizace jako taková totiž není podle zákona povinna jména svých členů kdekoliv oznamovat.

Současně platí, že žádný zaměstnanec nemůže být pro své členství znevýhodňován, a funkcionáři jsou dokonce před výpovědí z pracovního poměru zákonem výslovně chráněni. Zaměstnavatel navíc nemůže založení odborové organice nijak zakázat.

Odborové příspěvky si můžete odečíst z daní

Členství v odborové organizaci pro vás nicméně může být prospěšné i jinak. Jako takové pochopitelně není zadarmo, je třeba platit pravidelné příspěvky, jejichž výši si odbory určí sami. Vy si každopádně tyto členské příspěvky můžete zahrnout mezi takzvané nezdanitelné části ze základu daně a ponížit o ně v rámci ročního zúčtování záloh, případně daňového přiznání svoji daňovou povinnost.

Konkrétně si takto můžete odečíst částku rovnající se nanejvýš 1,5 procenta zdanitelných příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, s výjimkou příjmů zdaněných srážkou podle zvláštní sazby daně, a to až do absolutní výše 3 000 korun za celé zdaňovací období.

A co se týče způsobu hrazení zmíněných příspěvků, i tentokrát záleží na tom, na čem se odborář s danou odborovou organizací dohodne. Na základě kolektivní, potažmo jiné smlouvy mohou být příspěvky automaticky strhávány ze mzdy zaměstnance, stejně tak ale mohou být hrazeny i jakýmkoliv jiným způsobem.

Ovlivní vás, i když nejste členem

Zda je členství v příslušné organizaci výhodné, či nikoliv, je pochopitelně na zvážení každého jedince. Odbory toho dokážou pro ty, které zastupují, vybojovat opravdu hodně. Ostatně během jejich bezmála 150leté existence se o tom široká veřejnost mohla nejednou přesvědčit.

V posledních letech jsou známé například protesty lékařů a zdravotních sester, kteří ve snaze vydobýt si zvýšení svých platů hrozili hromadným odchodem do zahraničí. Výjimku však netvoří ani horníci či řidiči městské hromadné dopravy. Jejich sílu proto můžete pocítit i tehdy, pakliže do jejich řad sami vůbec nepatříte.