Okamžité zrušení pracovního poměru: Zneužití informací v obchodním styku

Ukončení pracovního poměru zaměstnavatelem klade značné formální nároky na jeho provedení. Případný spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o neplatnost ukončení pracovního poměru může být rozhodnut právě na základě nesplnění zákonných náležitostí okamžitého zrušení pracovního poměru.

Napadení zaměstnance spolupracující společnosti a okamžité zrušení pracovního poměru: Napadení zaměstnance spolupracující společnosti a okamžité zrušení pracovního poměru.

Okamžité zrušení pracovního poměru

Spor, který v konečném stádiu projednával Nejvyšší soud, vycházel ze skutkového děje, kdy zaměstnavatel sdělil zaměstnanci okamžité zrušení pracovního poměru pro porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem (dnešní úprava: porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem). Zaměstnavatel přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru s odůvodněním, že zaměstnanec zneužil informací v obchodním styku získaných jakožto zaměstnanec na vedoucí pozici, kdy zakázku pro zaměstnavatele sjednal pro cizí konkurenční firmu, kde pracovala osoba blízká zaměstnanci. Zaměstnanec nesouhlasil s okamžitým zrušením pracovního poměru, a proto podal žalobu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru.

Jak rozhodovaly soudy

Soud prvního stupně vyhověl této žalobě zaměstnance a shledal okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné. V rámci odůvodnění svého rozsudku soud uvedl, že okamžité zrušení pracovního poměru trpělo formálními vadami, kdy důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nebyl dostatečně vymezen tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem. Soud prvního stupně dále shledal za nevěrohodné některé výpovědi svědků a zamítl provedení dalších důkazů navrhovaných zaměstnavatelem. Soud prvního stupně rovněž vymezil, že i kdyby se zaměstnanec dopustil tvrzeného jednání, nepovažoval by jej soud za natolik intenzivní porušení pracovní kázně pro udělení okamžitého zrušení pracovního poměru. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, tudíž zaměstnavatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud: Obdobné jednání je útokem na majetek zaměstnavatele

Nejvyšší soud vyhověl podanému dovolání zaměstnavatele a zrušil rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení před soud prvního stupně. Nejvyšší soud v rámci svého rozsáhlého odůvodnění mimo jiné uvedl, že jednání, které bylo vytknuto zaměstnanci, lze považovat za útok na majetek zaměstnavatele, kdy zaměstnanec je povinen chovat se tak, aby svým jednáním nezpůsoboval zaměstnavateli škodu. Za takovou škodu je pak nutné považovat i ušlý zisk zaměstnavatele ze zakázky, kterou by zaměstnanec předal jinému subjektu.

Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu: „Protože se soudy v projednávané věci náležitě nezabývaly tím, za jakých okolností žalovaný učinil jednostranný projev vůle směřující k rozvázání pracovního poměru se žalobcem a zda za těchto okolností bylo mezi účastníky zřejmé, proč přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru, je závěr odvolacího soudu, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobcem není zřejmý a že tento projev vůle je proto třeba považovat za neurčitý, pro svou předčasnost nesprávný.“

Kompletní znění uvedeného a citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1229/2014 naleznete na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. Každý případ pracovněprávního sporu je nutné chápat individuálně. Budete-li řešit obdobný případ, lze jedině doporučit před učiněním jakýkoliv podání, konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu, a to zejména s ohledem na neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.