Odškodnění za pracovní úraz: Úraz při vyklízení pracoviště po výpovědi

Poškození pracovním úrazem by měli žádat odškodnění v plné výši. Bohužel soudní spory o prokázání, že úraz byl pracovní, patří k právně a skutkově složitějším sporům, kdy neúspěšná strana může hradit vysoké náklady řízení. Poškození by měli před učiněním jakýkoliv podání konzultovat s odborníky k posouzení veškerých aspektů jejich případu.

Úraz při vyklízení pracoviště

Soudní spor, který v konečném stádiu rozhodoval Nejvyšší soud, projednával skutkový děj, kdy zaměstnankyně se domáhala odškodnění pracovního úrazu ve výši 54.027,- Kč jakožto náhrady ztráty na výdělku. Zaměstnankyně byla zaměstnána na pozici odborné referentky, kdy obdržela od zaměstnavatele v polovině září výpověď z pracovního poměru s odůvodněním zrušení jejího pracovního místa, kdy pracovní poměr měl být ukončen ke dni 31. prosince. Zaměstnankyně společně s výpovědí obdržela oznámení o překážce v práci na straně zaměstnavatele trvající po celou dobu výpovědní doby. Zaměstnankyně se rozhodla učinit 29. prosince protokolární předání věcí a vyřízení veškeré agendy pro ukončení pracovního poměru, a to vzhledem ke skutečnosti, že mezi zaměstnavatelem a zaměstnankyní nebylo určeno, kdy a jakým způsobem má být funkce zaměstnankyně protokolárně předána.

Při odnášení osobních věcí z pracoviště uklouzla zaměstnankyně na mokré dlažbě pokryté rozbředlým sněhem ve vestibulu, čímž u zaměstnankyně nastala pracovní neschopnost. Zaměstnavatel však odmítal úraz uznat za pracovní úraz, a proto zaměstnankyně podala žalobu o odškodnění pracovního úrazu.

Jak rozhodovaly soudy

Soud prvního stupně zamítl žalobu o odškodnění pracovního úrazu s odůvodněním, že činnost zaměstnankyně, během níž utrpěla úraz, neměla z hlediska věcného a časového žádnou souvislost s plněním pracovních povinností pro zaměstnavatele. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kdy rovněž poukázal, že odnášení osobních věcí zaměstnankyní nelze považovat za plnění pracovních úkolů nebo za jinou činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Zaměstnankyně podala tedy dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů nižších instancí

Nejvyšší soud vyhověl podanému dovolání a zrušil rozsudek soudu prvního stupně a odvolacího soudu a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v rámci rozsáhlého odůvodnění např. poukázal, že zaměstnankyně neměla zákaz vstupu na pracoviště a neobdržela od zaměstnavatele pokyny k provedení úkonů souvisejících s ukončením pracovního poměru. Nejvyšší soud pro tento konkrétní případ stanovil, že k posouzení činnosti zaměstnankyně je rozhodující, zda z hlediska místního, časového a především věcného jde objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele. K tomuto Nejvyšší soud: „Z uvedeného vyplývá, že pro posouzení povahy činnosti, při níž žalobkyně utrpěla předmětný úraz, není jak se odvolací soud mylně domnívá natolik významné, že žalobkyně k této činnosti nebyla vyzvána , nýbrž rozhodující je to, že k ní nepotřebovala zvláštní oprávnění, že jí tato činnost nebyla ze strany žalovaného (jeho vedoucích zaměstnanců nadřízených žalobkyni) výslovně zakázána a že žalobkyně, která dva dny před termínem, kdy měl pracovní poměr účastníků podle výpovědi žalovaného skončit, z vlastní iniciativy vyklízela kancelář a odnášela z ní osobní věci do vozidla přistaveného před budovou pracoviště, konala z objektivního hlediska činnost ve prospěch žalovaného. Okolnost, že toho dne nedošlo k samotnému předání pokutových bloků pro pracovní zaneprázdněnost H. M., přitom na povaze této činnosti nic nemění. Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že žalobkyně v okamžiku úrazu neplnila pracovní úkoly ani nevykonávala jinou činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů , a že tedy úraz, který žalobkyně utrpěla dne 29.12.2004, není pracovním úrazem , spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.“

Kompletní znění uvedeného a citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3742/2008 naleznete na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. Každý případ náhrady škody je nutné chápat individuálně. Budete-li řešit obdobný případ, lze jedině doporučit před učiněním jakýkoliv podání, konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu, a to zejména s ohledem na neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.