Porušil okradený zaměstnanec své povinnosti vůči zaměstnavateli?

Nejvyšší soud České republiky v nedávné době projednával spor zaměstnavatele a zaměstnance o porušení obecné prevenční povinnosti při odcizení hotovosti ze služebního vozidla. Představíme si uvedené rozhodnutí a skutkový děj pro znalost pracovního práva.

Krádež u „Vaňkovky“

Spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, který v konečném stádiu projednával Nejvyšší soud, vycházel ze žaloby zaměstnavatele vůči zaměstnanci o zaplacení částky přesahující 80 tisíc korun českých. Zaměstnavatel odůvodnil podanou žalobou tím, že zaměstnanec jakožto skladník a distributor zboží převzal od jeho odběratelů hotovost přesahující 170 tisíc korun českých, avšak zaměstnavateli předal pouze 75.000,- Kč. Zaměstnanec předal zaměstnavateli tuto částku, jelikož rozdílná částka byla odcizena z uzamčeného služebního vozidla u obchodního centra „Vaňkovka“ v Brně, a to během doby, kdy zaměstnanec nakládal zboží. Zaměstnanec hotovost ponechal v tašce zasunuté mezi sedadly služebního vozidla. Přebírání finanční hotovosti za dodané zboží bylo náplní práce zaměstnance.

Zaměstnavatel v žalobě poukazoval, že zaměstnanec tímto svým jednáním porušil obecnou prevenční povinnost a způsobil zaměstnavateli škodu z nedbalosti, tudíž zaměstnanec odpovídá za škodu do čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku před vznikem škody.

Soudy stanovily odpovědnost zaměstnance

Soud I. stupně a následně taktéž odvolací soud vyhověl žalobě zaměstnavatele a uložil zaměstnanci povinnost náhrady škody, včetně úhrady nákladů soudního řízení. Soudy dovodily, že zaměstnanec nedostatečně pečoval o svěřenou hotovost, protože ve služebním vozidle ponechal i bankovky větší hodnoty, které mohl mít bez větších obtíží přímo u sebe a zaměstnanec mohl předvídat riziko krádeže hotovosti ze služebního vozidla.

Zaměstnanec s tímto rozhodnutím nesouhlasil a podal dovolání k Nejvyššímu soudu zejména s argumentací, že není z povahy jeho práce rozumné, aby měl u sebe neustále hotovost, jelikož je pravděpodobnější ztráta hotovosti při nakládání zboží než odcizení hotovosti z uzamčeného vozidlo zaparkovaného na místě určeném k zásobování, zajištěném kamerovým systémem a bezpečnostní agenturou.

Nejvyšší soud se postavil na stranu zaměstnance

Nejvyšší soud vyhověl dovolání zaměstnance a zrušil rozsudek soudu I. stupně i odvolacího soudu a věci vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud poukazoval mimo jiné ve svém rozhodnutí, že zaměstnavatel neupravil vnitřním předpisem způsob preventivní ochrany tržeb. Bylo-li tedy na zaměstnanci, jakým způsobem ochrání hotovost ke splnění obecné prevenční povinnosti, pak by porušení obecné prevenční povinnosti nastalo v případě, že by si zaměstnanec počínal ve zjevném rozporu s obecnou zkušeností. K tomuto Nejvyšší soud: „Uvedený závěr vztažen na posuzovaný případ znamená, že žalovanému jistě lze vytýkat, že jím zvolené opatření nebylo zvoleno vhodně, protože nezabránilo odcizení inkasovaných finančních prostředků. Obdobně by ale bylo možné argumentovat v případě ztráty peněženky s tržbou, kterou zaměstnanec nosil u sebe, tím způsobem, že ji mohl zanechat ve vhodném úkrytu ve vozidle, a ke ztrátě by nedošlo. Je tedy zřejmé, že žalovaným zvolené opatření není zjevně nepřiměřené, a nelze-li mu vytýkat porušení obecné prevenční povinnosti ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 zák. práce, není tím současně splněn jeden z předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce.“

Kompletní znění citovaného rozsudku Nejvyššího soudu naleznete pod sp. zn.: 21 Cdo 1924/2013 na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. Každý případ pracovněprávního sporu je nutné chápat individuálně. Budete-li řešit obdobný případ, lze jedině doporučit konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu, a to zejména s ohledem na neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.