Křeček je v pořádku aneb úroveň prodavačů v České republice

     Odjela jsem s matkou na týden do Paříže a v obchodě se spodním prádlem jsem si uvědomila základní slabý článek českých obchodů – prodavači. Celý problém lze vyjádřit jednou větou: čeští prodavači se ve většině případů vizuálně nehodí k sortimentu, který prodávají. Uvedu několik příkladů.

     Na Praze 5 prodává ve zverimexu štíhlá blondýna s gelovými nehty. Byla jsem tam jednou své neteři koupit křečka a podívat se, jestli mají mluvící papoušky. Blondýnka mi velmi neochotně otevřela klícku s křečky a řekla mi, ať si vyberu. Vybrala jsem si jednoho, který vypadal, že je nejmíň přiotráven silou francouzského parfému, kterým prodavačka zřejmě snažila tlumit pach zvířat. Dalším odstrašujícím českým příkladem jsou obchody s dárkovým zbožím. Já osobně mám většinou „štěstí“ na muže, kteří pokuřují před obchodem a když do obchodu vejdu, velmi neochotně tipnou cigaretu a zeptají se: „Tak co to bude?“ A úplně nejhorším příkladem jsou u nás pekárny. Prodávají tam ženy nad 120 kilo. Miluju pekárny. Vždycky tam jdu s rozhodnutím, že si koupím vánočku, makový závin, čtyři tvarohové koláčky a jeden štrúdl – prostě jsem ideální zákazník. Ale z pekárny vždy odcházím se dvěma rohlíky z tmavého pečiva.

     Vraťme se do Paříže. V malém obchůdku provoněném dřevem stál za pultem šedovlasý muž. Měl krásné ruce, na sobě oblek a jemně voněl po cedrovém dřevu. Zeptal se, co pro nás může udělat. Při této otázce jsem měla pocit, že i kdybych řekla, že chci podprsenku od Jenifer Lopez ve velikosti vzducholodě, udělá tento prodavač maximum proto, abych ji měla. Pak nám ukázal své poklady – spodní prádlo s krajkami. Každou část spodního prádla držel tak jemně a s takovou láskou, že jsem se rozhodla, že si je koupím všechny. O každém kousku věděl odkud je, kdo je návrhářem, z jakého materiálu a pro koho je tato podprsenka určena. Zamilovala jsem se do spodního prádla a dala sama sobě slib, že si už nikdy nekoupím kalhotky u Vietnamců. Z obchodu jsem odcházela s dvěma taškami a zájezd do Paříže jsme museli o dva dny, vzhledem k útratě, zkrátit.
 Obchodníci u nás zapomínají na jeden fakt: prodavač je součástí obchodní značky, je součástí poselství, kterou chce firma sdělit. A proto výběr prodavače je nesmírně důležitý. Ve zverimexu musí vždycky prodávat žena nebo muž, kteří mají špinavé ruce od hlíny, mluví latinsky a každé zvířátko v obchodě pojmenovali a kdykoli ho prodají, dají mu na rozloučenou pusinku na čumáček. V tu chvíli mám pocit, že nechci mít doma nic jiného než tohle konkrétní zvíře a že pro něho musím nakoupit to nejlepší vybavení a prodavači poslat z dovolené pohled s p.s. „Křeček Šmudlík je v pořádku.“ 

     V obchodech s dárkovým zbožím doporučuji prodavačky ženy nad 60 let typu kouzlené babičky, které budou nadšené z toho, že chci svému dědečkovi koupit pouzdro na nůž nebo babičce závěsy. A v pekárnách jsou nejlepší prodavačky plnoštíhlé, hezky namalované ženy, které vypadají zdravě. Nesmí být tlusté moc, protože všem je pak jasné, že jsou tlusté proto, že se živí právě tím, co si přišli koupit a to není dobrá reklama.
 Možná si řeknete, že je to přehnané, ale maloobchodní tržby klesly oproti minulému roku o 5,3 procent a já celkem i chápu proč.