Zákazník na rozpálené plechové nemovitosti

     Žít v podkroví, to je paráda. Staré, romantické trámy nad hlavou, prostory takřka intimní, výhled na město včetně žižkovské věže, která v noci vypadá zrovna jako „Eiffelovka“. Zdálo by se, že nemůže být nic lepšího. S radostí a optimismem jsme tudíž vyndali z portmonky finance na kauci, provizi realitce a nájem předem.

     Krátce po přestěhování přišla prudká letní bouřka s průtrží mračen. Z roztomilých „intimních prostor“ byla rázem sprcha zadarmo. Někde na střeše jsou prý nějak špatně položené tašky, dozvěděli jsme se. Hosté pak tipovali, jestli flek na stropě připomíná tvarem spíše Brazílii nebo nějak nešikovně natočené Řecko.

     Dalším překvapením byla regulace (nebo snad spíše „deregulace“) teploty. Konečně jsme mohli zážitkovým způsobem pocítit pravý význam názvu proslulé divadelní hry od Tennesseeho Willimase „Kočka na rozpálené plechové střeše“. I my, stejně jako hlavní hrdinka hry Maggie, jsme konstatovali, že vítězství pro nás bude, když v bytě „vydržíme co nejdéle“. Na druhou stranu, málokdo má gril hned za oknem.

     Naopak v zimě jsme často větrali, abychom si do obýváku pustili trochu teplejšího vzduchu z venku a s potěšením jsme sledovali klesající spotřebu ledničky, která nemusela nic ochlazovat (neboť její okolí bylo právě tak chladné, aby udrželo v jedlém stavu biftek a v pitném stavu Jegermaistra). Věnovali jsme se ovšem i jiným adrenalinovým sportům. Mezi náš nejoblíbenější patřilo čekání, až naběhne po výpadku internet. V důsledku mizerných drátů natažených domem, jsme byli na tom nejcitlivějším místě. Rozpad (jak se tomu odborně říká), přicházel nepravidelně zhruba jednou za hodinu na asi pět minut. Telefónica O2 vyslala postupně pět svých techniků, kteří objevně konstatovali, že internet vypadává a nikdo neví proč. Alespoň se nám podařilo vyjednat neuvěřitelnou slevu, se kterou jsme se dostali asi na 150 % cen, které má konkurence (jako třeba UPC – žel, kabel není a nebude) při asi pětinové rychlosti.

     Máte-li podobné hororové zkušenosti, ať už jako investoři či „sprostý lid“, bude pro vás dobrou zprávou, že v Česku se rodí nový trh. Jeho předmětem je prověřování stavu nemovitosti – a to zejména před prodejem (respektive následnou koupí). Jde o skutečnou „díru“ na trhu, domácí skupina Dek (projekt Nemopas), která se do kontrolování stavu budov chce pustit, předeslala, že čeká desetinásobný nárůst poptávky po této službě. Tu zatím uspokojuje několik domácích firem: Bytecheck nebo Absolut-In. Do České republiky se také chce vydat kanadský řetězec s názvem A Buyer's Choice Home Inspections.

     „Ohodnocovacím“ společnostem hraje do karet jednak oživování realitního trhu (to je ovšem velmi pozvolné) a pak větší opatrnost kupujících. Je však jasné, že kontrola stavu bude – a je - ze začátku věcí spíše větších projektů, developerů, znalých kupujících. Další vlna zaplňování mezery na trhu se nepochybně bude týkat „obyčejných lidí“, rodin, mladých párů, i těch, kdo si byt chtějí jen na delší dobu pronajmout. K těm se informace o službě dostanou jedině v rámci masivní reklamy nebo přes realitní společnosti. A tudy zřejmě povede cesta na širší trh: v USA je certifikovaný popis stavu nemovitosti na realitním kolbišti standardem. Podle odborníků z Nemopasu by se tak mohlo stát i u nás zhruba do pěti let.