Kolik stojí opravdu automobil?

Samotný výpočet není nikterak složitý. Náročný je však sběr dat. V uplynulých 45 měsících jsem pečlivě zaznamenával každou korunu, kterou náš rodinný vůz spolknul. Výsledek překvapil.

Sledovaným objektem byla naše oranžová Škoda Fabia Combi s maloobjemovým naftovým motorem 1.4 TDi. Poměrně spolehlivý, úsporný a nenáročný vůz se zavazadelníkem, který mne doposud nepřestal překvapovat svou skutečnou kapacitou. V prvním roce své služby Fabia sídlila v Praze, pak se s námi přestěhovala do Jizerských hor.

V našich jízdách převažují spíše delší cesty se zaplněnějším automobilem. Tankujeme standardní palivo u levnějších síťových čerpacích stanic. Během testu jsme najeli 92 078 kilometrů, při nichž jsme spálili 4 477 litrů nafty. Výsledný průměr 4,86 litrů na 100 kilometrů a vývoj cen v posledních letech přinesly náklady 1,42 koruny na ujetý kilometr. U pumpy jsme nechali dohromady přes sto třicet tisíc korun.

Auto se bez přehánění stalo nejdražším členem rodiny. Jakousi naší další, skrytou, hypotékou

Tím ovšem výdaje ani zdaleka nekončí. Do automobilu doléváte další směsi, udržujete jej, jezdíte na servisní prohlídky, vyměňujete olej, žárovky, lišty stěračů i pneumatiky. U staršího vozu platíte technickou prohlídku a občas koupíte na popud zákonodárce novou lékárničku. V našem případě přibyl i drobný „ťukanec“ během předloňské sněhové kalamity a s ním spoluúčast pět tisíc korun za opravu. Přiznávám se, že jsem nezapočítal cenu vody na mytí vozu, které jako správní venkované provádíme v naprosté většině doma. Na konečném účtu je cifra 69.814 korun, tedy 76 haléřů na kilometr.

Tabulka: Škoda Fabia Combi 1.4 TDi, náklady za 45 měsíců, ujeto 92.078 km

Třetí pomyslnou hromádku tvoří pojištění a daně. V našem případě jde o každoroční platbu povinného ručení, havarijního pojištění a roční dálniční známky. Jsem řidičem starším třiceti let, s rodinou, s maloobjemovým vozem, s dobrým škodním průběhem, s bydlištěm na maloměstě. Navíc jsem sjednal smlouvu přes internet a pojistné platím ročně. Přesto jsme pojišťovně a Ředitelství silnic a dálnic v posledních letech odvedli 54.492 korun. Tedy 59 haléřů na kilometr.

Teď už nám zbývá jen vůz samotný. Ten s přibývajícím věkem a najetými kilometry pochopitelně ztrácí na své hodnotě. I s tímto opotřebením je proto nutné počítat. Fabii jsme kupovali jako jednoroční mírně ojetý vůz za 279 tisíc korun. Dnes by se prodejní cena našeho vozu pohybovala okolo 130 tisíc. Každý kilometr tak byl vykoupen ztrátou hodnoty ve výši 1,62 koruny.

Podtrženo, sečteno, jsme jezdili za 4,39 koruny na kilometr. A co je možná ještě zajímavější, tak za provoz jsme během čtyřiceti pěti měsíců utratili skoro stejnou částku, jako za vozidlo samotné. Měsíčně auto spolklo bezmála devět tisíc korun, čímž se bez přehánění stalo nejdražším členem rodiny. Jakousi naší další, skrytou, hypotékou.

Článek vyšel původně na blogu autora Zalesem.cz