Mohou mít pomluvy na facebooku právní dohru?

Sociální sítě se v dnešní době staly velkým fenoménem a je již téměř obtížné najít někoho, kdo zůstal bez profilu či vlastní stránky na některé z nich. Lidé na tyto sítě spoléhají při pořádání kulturních akcí, třídních srazů i posezení v hospodě u piva. Ve své „síti“ pak mají pouze své „přátele“ a získávají snadno dojem, že když něco sdělí prostřednictvím facebooku, twitteru a podobně, tak to vlastně pošeptali jen svým kamarádům. Sociální sítě tak vytváří dojem uzavřeného kruhu známých, kde je možné říct cokoli a o komkoli.

Ochrana osobnosti i na internetu

České zákony pamatují na tzv. „ochranu osobnosti“. Přiznávají tak každé fyzické osobě, tedy komukoli, právo na ochranu její osobnosti, a to kromě jiného její občanské cti a lidské důstojnosti. Ještě donedávna jsme se s touto problematikou setkávali převážně ve vztahu k tisku či televizi.

Informace, které mohly poškozovat osobností práva, uváděné v těchto médiích se však týkala převážně známých osobností z politiky či kultury, tedy do jisté míry veřejně známých postav. Sociální sítě a internetové diskuze však umožňují doslova každému jednotlivci zveřejnit názor či hodnocení, které může jiný vnímat jako poškozující nebo dokonce jako pomluvu. Internetové diskuze ještě více otevírají prostor pro podobná sdělení, jelikož dopátrat autora nemusí být zrovna snadné. V internetových sociálních sítích je to však jiné, když tam lidé vystupují a píší pod svým jménem a dalšími osobními údaji.

Stejně jako klasické pavlačové pomlouvání se velmi rychle šíří, podobná sdělení uveřejněná prostřednictvím internetové sociální sítě se mohou snadno dostat k dotčené osobě, jíž se nejvíce týkají a které jediné měly být utajeny.

Co už by se nemělo psát

Na která tvrzení si tedy dát pozor a raději je nikam nepsat? Pravdivá informace sama o sobě nezasahuje do práva na ochranu osobnosti. Pokud je však tento údaj podán způsobem, že zkresluje skutečnost nebo je až příliš intimní, může už jít o konflikt s právem na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Například informace o tom, že někdo trpí pohlavní chorobou, přestože je pravdivá, může silně zasáhnout do cti a důstojnosti dotčené osoby a tak způsobit zásah do osobnostních práv.

Naproti tomu stojí subjektivní názory autora sdělení, který ke sdělované skutečnosti zaujímá nějaký postoj a hodnotí ji. U těchto sdělení je pak třeba zkoumat, zda se zakládají na pravdivých informacích, zda jsou přiměřeně prezentovány a zda je zásah do osobnostních práv nevyhnutelnou součástí objektivní kritiky, tedy zda primárním cílem napsaného není zahanbit a zneuctít dotčenou osobu.

Čeho se pak může dotčený domáhat

Jakmile poškozený zjistí, že jsou o něm šířeny informace zasahující do ochrany jeho osobnosti, může požadovat zejména konec těchto zásahů, odstranění jejich následků a také přiměřené zadostiučinění za tyto zásahy. V prostředí sociálních sítí by to tak mohlo představovat smazání vadného příspěvku a zveřejnění omluvy. Pokud by taková náprava nestačila, může se dotčený také domáhat náhrady nemajetkové újmy v penězích a výše takové částky může být i významně nezanedbatelná.

Zásah do osobnostních práv je však velmi závažný skutek a tak jeho následky nejsou stíhány pouze v rovině soukromoprávní. Na osoby, které zasahují do osobnostních práv jiných, dopadá i veřejnoprávní sankce. V úvahu připadají např. přestupky proti občanskému soužití, tedy jednání, kterým osoba jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch. Za takové jednání je možno uložit pokutu až do výše 1000 Kč. V krajním případě lze také uvažovat o spáchání trestného činu pomluvy.

Závěr

Z jedné neuvážené zprávy na internetu se tak může vyklubat docela slušný problém. Pokud tedy dostanete chuť napsat o někom něco nepěkného, možná nejdřív nechte emoce vychladnout.