Odpovědnost člena statutárního orgánu
Členové statutárních orgánů jsou vůči společnosti zavázáni povinností loajality, tedy povinností jednat v souladu se zájmy společnosti. Svou funkci musí vykonávat s péčí řádného hospodáře, a to osobně. Jsou též povinni zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích, jejichž prozrazení by mohlo společnosti způsobit škodu.
Klíčovým institutem je zde péče řádného hospodáře, tj. povinnost jednat s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Nadále platí obrácené důkazní břemeno, kdy skutečnost, zda člen statutárního orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, musí prokázat on sám.
Novinkou je přidání institutu podnikatelského úsudku, který chrání pečlivě a s odbornými znalostmi jednající členy statutárního orgánu. Pokud člen statutárního orgánu jednal informovaně a v zájmu obchodní korporace, nelze po něm požadovat, aby nesl odpovědnost za rozhodnutí, která se později ukážou jako špatná, ačkoliv v okamžiku rozhodování to nebylo možno předjímat.
Pokud dojde k porušení povinnosti člena statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře a v důsledku toho dojde k úpadku obchodní korporace, a zároveň člen statutárního orgánu neodvrátil hrozící úpadek anebo úpadek sám zavinil, mohou pro něj nastat tyto důsledky:
- povinnost vydat prospěch ze smlouvy o výkonu funkce, a to za poslední 2 roky (§ 62 ZOK), pokud je k tomu insolvenčním správcem vyzván
- diskvalifikace člena statutárního orgánu, tj. jeho vyloučení z funkce a zákaz výkonu funkce člena statutárního orgánu (§ 63 a 64 ZOK)
- neomezené ručení členů statutárního orgánu a bývalých členů statutárního orgánu za dluhy společnosti při jejím úpadku (§ 68 ZOK)
