České firmy využívají vozidla hlavně pro obchod

Průzkum byl v České republice realizován opakovaně a potvrdil předpoklad, že se české společnosti přibližují evropským trendům ve využívání firemních flotil, jejich správy a rozšiřování, ačkoliv oproti Evropě má Česko svá specifika.

Nárůst do tří let

Výsledky průzkumu ukazují, že zástupci českých společností již vnímají ekonomickou krizi z velké části jako zažehnanou, neboť předpokládají nezanedbatelný nárůst počtu firemních vozidel v následujících třech letech. Oproti předchozím letům došlo k významnému obratu především u největších společností, kde byl nárůst počtu vozidel plánovaný minimálně. Patrný rozdíl oproti evropským zemím je možné spatřit ve složení autoparku prakticky ve všech velikostech společností. Zatímco v okolních státech je autopark relativně rovnoměrně složen z vozidel určených k různým účelům (osobní vozy, servisní vozy nebo vozy určené pro prodej) v rámci České republiky je výrazný nepoměr, kdy největší část zaujímají vozy určené pro prodej.

Auto jako motivační benefit

„Toto chování jen potvrzuje zkušenosti z českého prostředí, kde auto patří k základním motivačním benefitům zejména v takových oblastech, kde je nezbytnou nutností. Naopak v západní Evropě bývá auto motivačním benefitem i v případě, že k práci není nutné, například v marketingu či u středních manažerů,“ dodává Jiří Solucev, obchodní ředitel Arval CZ. Financování nákupu nových vozidel se drží okolních trendů, i když v nižší míře než by bylo možné. Největší část si nadále ukrajuje přímý nákup společně s finančním leasingem. Především u velkých společností lze vysledovat dlouhodobý růst využívání operativního leasingu, který je pro tuto skupinu společností výhodnější. Platí to však u společností se sto a více zaměstnanci.

Pravomoce k nákupu

Rozhodovací pravomoci při nákupu vozidel do firemních autoparků má ve valné většině případů top management společnosti. V tomto bodě se Česká republika nijak výrazně neliší od ostatních evropských zemí, kde jsou výsledky podobné. Rozdíl je patrný pouze v případě velkých společností se sto a více zaměstnanci, kde je v zahraničí patrný trend přesunu kompetencí především na správce firemního autoparku, kdežto u nás je nákup stále v kompetenci top managementu, a to takřka v dvojnásobné míře. Usuzovat se dá především na snahu vedení společnosti mít pod kontrolou větší investice a případné riziko nekontrolovatelného nákupu vozů.

Výrazné rozdíly jsou však ve využívání firemních vozů. V zahraničních společnostech je využití vozů rozloženo vcelku rovnoměrně mezi všechny úrovně zaměstnanců – od vyššího managementu, přes administrativu až po technická a servisní oddělení. České společnosti upřednostňují využití vozidel především pro obchodní a servisní oddělení, kde je potřeba cestování obvykle největší. Nejvýraznější rozdíly jsou v segmentu společnosti s minimem zaměstnanců a poté na opačném konci spektra ve společnostech nad sto zaměstnanců.

Bezpečnost jako trend

V segmentu osobních automobilů je v tuzemsku patrný stejný trend jako v okolních evropských zemích v podobě důležitosti bezpečnostních prvků výbavy vozů. Systém ESP zajišťující stabilizaci vozu v krizových situacích je vyžadován při nákupu vozů především u velkých společností, tam dokonce převyšuje zjištěné hodnoty v zahraničí. Naopak v segmentu užitkových vozů české společnosti výrazně zaostávají za evropským průměrem, který klade na přítomnost stabilizačního systému prakticky stejné požadavky jako v segmentu osobních vozů. Je zcela běžným jevem, že zatímco konfigurace služebních vozidel se ladí složitě do posledního detailu, v segmentu lehkých užitkových vozidel bývají žádány vozy v nejzákladnější výbavě, prostě ke splnění základního požadavku a to zajištění transportu nákladu. Do jisté míry je to dáno tím, že řidičů je relativní dostatek a není třeba je do zaměstnání motivovat nadstandardními výbavami.