Bartoš: Čtyři z pěti investic jsou buď velmi neaktivní nebo po smrti

"Čtyři z pěti investic jsou buď velmi neaktivní, nebo už po smrti. Jediná, která se drží, je moje společná investice s Danou Bérovou do distribuční firmy na zdravotní židle na pružině," uvedl Ondřej Bartoš s tím, že té se naopak daří tak dobře, že by měla pokrýt ztráty ze zbývajících neúspěšných investic.

Sázka s nejistým kurzem

Jako hlavní kritéria pro rozhodování do čeho investovat zmínil Ondřej Bartoš několik věcí, na které chce znát investor odpovědi dříve, než se rozhodne do podnikatelů své peníze vložit: jaký řeší produkt problém, zda má na trhu potenciál, jací jsou lidé, kteří za projektem stojí, a především zda dokáže žadatel o peníze investora přesvedčit.

Ani dlouholeté zkušenosti nemusí investorovi vždy pomoct, obzvlášť pokud je ochotný se do zmíněného rizika pouštět.
"Investoval jsem třeba do projektu policových oken, které se dají vložit do okna, a když se pak to okno otevře, tak se otevřou police s ním. A když se okno zavře, tak to co je na těch polících může zdobit. Zakladatelka měla argumentaci podepřenou fotkami z amerického seriálu Zoufalé manželky, kde taková okna byla," říká Bartoš. "Ale ukázalo se, že to byl klasický případ produktu, který neměl trh, neřešil žádný problém. Vytvářet trh bez existujícího problému je totiž složité."

Bartoš zmínil i jak přišel s jedním s televizních projektů po počáteční investici ve výši sedm set tisíc ve výsledku o dva a půl milionu korun. Šlo o projekt internetového obchodu, který by nakupoval zboží v USA a posílal ho do České republiky.

"Zmiňoval jsem špatná rozhodnutí a tohle je na moji straně. Ten podnikatel mně přesvedčil, že ten nejlepší způsob jak dělat takovou službu je zřídit v Americe sklad a tam ho provozovat. A ty dva a půl miliony se propálily na ty americké operace. Na pronájem skladu, nákup veškerého vybavení, dopravu dvou Čechu do Ameriky, kteří tam ten sklad řídí. V tom skončila drtivá většina těch peněz."

Do několika projektů investovali ve Dni D investoři před kamerou, ale posléze z investice vycouvali. Nešlo ale o podvod na díváky, vždy to mělo nějaký racionální důvod. "Když se ukáže, že na podnikatele je osobní exekuce, protože dluží čtyři a půl milionu, tak se špatně dělá milionová investice," pobavil Bartoš publikum.

Odvaha peníze vzít

Ne vždy ale z domluveného projektu uteče investor. Ondřej Bartoš zmínil i případy, kdy se problémy objevují na druhé straně.
"U jednoho z těchle projektů byla poslední komunikace emailová, a to byla investice, kterou jsem udělal s podmínkou, že si odsouhlasíme business plán. Nechtěl jsem po nich nic složitého. A poslední komunikace, kterou od nich mám, je z prosince 2009, kdy píšou: "Až budeme mít business plán, ozveme se. Hezké Vánoce." Tak jsem napsal Hezké Vánoce, ozvěte se, až budete mít business plán. Asi ho ještě nemají."

Nestalo se to poprvé, což Bartoše vede k teorii, že pro spoustu podnikatelů se stane získání investora hlavním cílem, za kterým směřují své veškeré úsilí. Ve chvíli kdy ho mají, začnou mít pocit, že práce je vlastně hotova, a třebaže by mělo jít teprve o start, začnou se cítit v cílové metě. Získání peněz je tak někdy překvapí a na čas úplně ochromí. Některé projekty pak díky tomu skončí dříve než vůbec začnou.

Článek vyšel původně na serveru Studentskéfinance.cz