Sojka: Reforma likviduje léty navyklá zvýhodnění

Vlastimil Sojka, jednatel společnosti KODAP, odpovídal na vaše dotazy v online chatu věnovanému daňové reformě. Přinášíme ty nejzajímavější dotazy a odpovědi.

Proč se odbory vyjadřují proti reformě, když se daňová kvóta snižuje? Nebo jsou v reformě nějaké záludnosti, které postihnou sociálně slabší?

Likvidují se některé výjimky a léty navyklá zvýhodnění. Ta jsou výsostným tématem "odborového boje" (hlavně stravenky). Fakticky se tím do budoucna tak trochu omezují témata, za která odbory lobbují. Navíc má být se snížením zatížení daní z příjmů spojeno zvýšení zdravotního pojištění o 2 %.

Další novinkou je zaměstnanecký příspěvek. Projeví se v každém měsíci nebo až v ročním zúčtování. A bude na něj mít nárok každý?

Na tuto otázku pravděpodobně nemají odpověď v tuto chvíli ani autoři celé myšlenky. Z logiky věci ale můžeme předpokládat, že se bude zaměstnanecký příspěvek na náklady poskytovat v rámci zpracování každé měsíční mzdy.

Změní něco připravovaná daňová reforma současné smlouvy o stavebním spoření?

Reforma předpokládá zrušení daňového zvýhodnění úroků z úvěrů na bydlení. Otázku zdali to zasáhne i smlouvy o stavebním spoření a úvěrové smlouvy uzavřené před datem příslušných legislativních změn, to budou řešit přechodná ustanovení. Tento zdánlivý detail bude předmětem politických debat a zvažovat bude nutné i jeho ústavněprávní rozměr. Ovšem poté, jak si stávající parlament "poradil" s podporou fotovoltaiky, nelze velké ohledy na právní čistotu předpokládat.

Reforma také avizuje zavedení jednotného inkasního místa. Kdy se tal stane?

V reformních plánech se uvažuje již o roce 2012. Pokud by však mělo jít nejen o sloučení formálního inkasa, ale také alespoň kontroly těchto plateb, považuji za technicky těžko realizovatelný i rok 2003. Jde totiž o obrovské logistické zadání, které vyžaduje nejen reorganizovat státní správu a vybavit ji novým software, ale také rozsáhlé a komplikované úpravy právních předpisů.

• Všechny podstatné změny najdete v průvodci daňovou reformou

Změní reforma zdanění příjmů z pronájmu podle § 9? O tom se už mluví řadu let.

Součástí oznámených reformních plánů zatím tento záměr není. Máte ale pravdu, že se o něm hovoří a to už řadu let. Tlak na tuto změnu vychází zejména z toho, že pro řadu lidí se stalo vlastnictví a pronajímání nemovitostí jediným zdrojem příjmů a tito lidé adekvátně nepřispívají do sociálního systému. Na druhou stranu by zatížení příjmů z nájemného pojistným vyvolalo řadu technických a právních problémů. Bylo by nejspíš nutné rozlišovat mezi vlastníky, kteří se nájemní činnosti věnují jako své hlavní aktivní ekonomické aktivitě od těch, kdo prostě pasivně spravují svůj majetek a mají jiný zdroj aktivní obživy. Z pojistného by navíc bylo možné snadno uniknout vkladem nemovitostí do kapitálové společnosti, takže by tato změna opět dopadla jen na drobnější vlastníky. Odhaduji, že se tato vláda k zatížení příjmů z pronájmu sociálním a zdravotním pojištění neodhodlá.

Co myslíte, proč se vláda tolik brání progresivní dani? Vždyť mají v Západní Evropě u fyzických osob běžně až 40 a více procent? Rovná daň je nesolidární a progrese by mohla přinést potřebné peníze ke snížení deficitu státní kasy.

Daňová reforma v tomto ohledu odstraňuje největší disproporci: stávající asociální degresivní daň vyplývající z kombinace způsobu výpočtu superhrubé mzdy se stropem vyměřovacího základu na sociální a zdravotní pojištění. Právě osobám s nejvyššími příjmy stoupne reálné zdanění příjmů po reformě nejvíce, cca o 4 procentní body.

Spor o progresivní daň není jen politický. Má i rozměr ryze ekonomicko-pragmatický. Pominu politickou stránku věci, ke které se zde nechci vyjadřovat. Zmíním však jeden aspekt ekonomický, který považuji za velmi důležitý. Podle našich empirických zkušeností je hranice citlivosti fyzických osob na daňové zatížení někde kolem 15-25 %. Je-li zdanění vyšší, vzniká tlak na hledání daňových úspor. Naše ekonomika je malá a musí být proto otevřená.

Pro osoby s vysokými příjmy není problém využít možností daňových systémů okolních států. Dokonce i náš daňový systém jich nabízí pohříchu hodně, a to i bez využití zahraničních daňových rájů. Jde to třeba prostřednictvím kapitálových příjmů nebo osvobozených příjmů z převodu práv na společnostech. Velký zlom jsme sledovali v době, kdy byl zaveden strop základu pro placení sociálního a zdravotního pojištění. Řada zahraničních manažerů a specialistů, kteří v ČR dlouhodobě pracovali, začala mít náhle podstatně vyšší příjmy zdaňované u nás. Někdy o řád. Začalo to být pro ně výhodné, protože zde náhle byla daňová zátěž poloviční i nižší než třeba v Německu nebo ve Francii. Mnozí se dokonce záměrně stali daňovými rezidenty ČR.

Mnoho našich podnikatelů navíc přestalo hledat za každou cenu daňové úspory a krátit příjmy, s logickým poukazem na to, že za při relativně nízkém zdanění je lepší platit daně fér než žít z neustálými obavami že je mohou potkat velké nepříjemnosti. Český rozpočet na rovné dani neprodělal a zavedení daňové progrese mu nepomůže. Doplatila by na ni jen střední třída, která nemá možnost své příjmy optimalizovat nebo se jí to nevyplatí. A nejchudší část obyvatel tak jako tak daň z příjmů neplatí a platit nebude, díky účinku rozsáhlých daňových slev.

• Všechny podstatné změny najdete v průvodci daňovou reformou