Lhůty pro stanovení a placení daně podle daňového řádu

10.12.2010 | , Firemnifinance.cz
FIREMNI FINANCE - NEPOUŽÍVAT


perex-img Zdroj: Finance.cz

Od 1. ledna 2011 vstupuje v platnost nový daňový řád (zákon č.280/2009 Sb.), který nahrazuje dosud platný zákon o správě daní a poplatků. Kromě zásadní změny struktury celého zákona přináší daňový řád také řadu novinek, týkajících se lhůt pro stanovení a placení daně.


Jak to bylo dosud

Nejdřív se podívejme, jak tuto oblast upravuje zákon o správě daní a poplatků.

Lhůta pro stanovení daně

Ve stávajícím zákoně o správě daní a poplatků jsou lhůty pro vyměření daně upraveny v § 47. Vzhledem k tomu, že tento paragraf obsahoval pouze dva odstavce, byly výklady týkající se lhůty, ve které lze vyměřit nebo doměřit daň, protichůdné. Lhůta pro vyměření daně byla stanovena na 3 roky od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat. Tato doslovná textace zavdávala příčiny k diskusím, jaká je vlastně lhůta pro doměření daně: jde skutečně o lhůtu tří let, když je tato lhůta prodloužena o další zdaňovací období, a to takové, ve kterém nastává povinnost podat daňové přiznání?

V praxi tak docházelo k tomu, že lhůta pro vyměření daně v případě povinnosti podat daňové přiznání byla de facto roky čtyři. Naproti tomu lhůta u daní, u kterých nevznikla povinnost podat přiznání, byla opravdu pouze 3 roky. Tím docházelo k nerovnoprávnému postavení různých daní. Na to reagoval Ústavní soud ČR ve svém nálezu pod spisovou značkou I. ÚS 1611/07, podle kterého má být lhůta pro vyměření daně jednotně počítána po dobu tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla daňová povinnost (tzv. teorie 3+0). V praxi to znamená, že lhůta pro vyměření daně za zdaňovací období, které skončilo 31.12. 2008, uplyne 31.12. 2011. Aby se zabránilo dalším nejasnostem při výkladu zákona a rozporu s nálezem Ústavního soudu, byla přijata od 1.1. 2010 novela tohoto ustanovení, která již jasně definuje lhůtu pro vyměření daně:

„Pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit, či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, nebo do tří let od vzniku daňové povinnosti u těch daní, které nemají zdaňovací období.“

Prodloužení lhůty

Zákon o správě daní a poplatků rovněž definoval případy, kdy lze tuto tříletou lhůtu prodloužit a jaká je maximální lhůta, ve které lze daň vyměřit. Byl-li před uplynutím tříleté lhůty pro vyměření daně učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven. Vyměřit a doměřit daň však lze nejpozději do deseti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla současně povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat.

Rovněž v tomto případě docházelo k výkladovým nesrovnalostem. Dle původního výkladu byl za úkon, který prodlužuje lhůtu k vyměření daně, považován jakýkoliv úkon učiněný jak správcem daně (např. dodatečný platební výměr), tak i daňovým subjektem (např. podání dodatečného přiznání). S postupem času se však tento výklad začal měnit, a to směrem k tomu, že prodloužit lhůtu může pouze úkon správce daně, který směřuje konkrétně k vyměření nebo doměření konkrétní daně. Současně musí být tento záměr z úkonu správce daně zcela zjevný, a to nikoliv jen z názvu tohoto úkonu, ale také z jeho obsahu.

Lhůta pro placení daně je postaru stanovena v § 70 zákona o správě daní a poplatků. Právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal daňový nedoplatek splatným. Maximální lhůta pro placení daně je stanovena na 20 let od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným (30 let v případě zástavního práva k nemovitostem). Důvodem pro prodloužení původní šestileté lhůty může být například výzva správce daně k úhradě nebo daňová exekuce, od jejichž vydání běží šestiletá lhůta znovu.


Co na to daňový řád?

Sestavení daňového řádu bylo silně ovlivněno dosavadní judikaturou, a proto se v daňovém řádu objevuje řada zpřesnění a doplnění, týkajících se právě lhůt pro stanovení daně i její placení.

Lhůta pro stanovení daně

V § 148 je základní lhůta pro stanovení daně tříletá. Nově tato lhůta začíná běžet nikoliv posledním dnem zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, ale dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového přiznání nebo v němž se stala splatnou daň, u které povinnost podat daňové přiznání nevzniká. Pokud tedy bude lhůta pro podání daňového přiznání za rok 2010 končit 31.3.2011, potom lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období 2010 skončí dnem 31.3.2014.

Kdy se lhůta pro stanovení daně prodlužuje?

Daňový řád rovněž přesně vyjmenovává úkony, které mohou lhůtu pro stanovení daně prodloužit. Základní lhůta pro stanovení daně se prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty došlo k:

  • a) podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně,
  • b) oznámení rozhodnutí o stanovení daně,
  • c) zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku,
  • d) oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku, nebo
  • e) oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně.

Při učinění těchto úkonů v posledních 12 měsících před koncem původní lhůty trvá lhůta pro stanovení daně nikoliv tři, ale čtyři roky.

Všechny díly najdete v sekci Seriály.

Autorka pracuje jako Senior Tax Consultant ve společnosti Apogeo.

Autor článku

Helena Zemanová