Nový zákon o spotřebitelském úvěru - 1. část

07.12.2010 | , Firemnifinance.cz
FIREMNI FINANCE - NEPOUŽÍVAT


Dne 10.května 2010 byl prezidentem republiky podepsán zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a dalších souvisejících předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Tento zákon nabývá účinnosti dne 1. ledna 2011 a nahradí tak stávající zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Co vedlo zákonodárce k přijetí zákona o spotřebitelském úvěru a jaké nejvýznamnější změny tento zákon přináší?

Tento zákon byl přijat především z důvodu nutnosti transpozice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Cílem nové právní úpravy je především dosažení harmonizace spotřebitelského trhu v rámci Evropských společenství, jakož i ochrana spotřebitelů v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů.

Definice pojmu spotřebitelský úvěr

Oproti stávající právní úpravě zákon o spotřebitelském úvěru podává legální definici pojmu spotřebitelský úvěr. Dle ust. § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba, která je poskytována nebo přislíbena spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

Předtím, než zmíníme jednotlivé nejvýznamnější změny v nové právní úpravě, považujeme za důležité ihned v úvodu zmínit, že tento zákon se vztahuje toliko na spotřebitelské úvěry s celkovou výší od 5.000 Kč do 1.880.000 Kč bez ohledu na délku jejich splatnosti. Horní hranice tak byla oproti předchozí právní úpravě značně zvýšena, a to z původních 800.000 Kč.

Z věcné působnosti zákona jsou i nadále vyloučeny půjčky nebo úvěry poskytnuté pro účely bydlení, tj. hypotéční úvěry, nájemní či leasingové smlouvy a stejně jako předchozí zákon se tento nevztahuje ani na bezúročné půjčky nebo úvěry a na zaměstnanecké půjčky a úvěry. Dále je tímto zákonem regulováno i nabízení spotřebitelského úvěru zprostředkovatelem, tj. osobou, která není věřitelem a která v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání za odměnu nabízí spotřebiteli možnost uzavřít smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s věřitelem nebo mu pomáhá tuto smlouvu uzavřít či jí jménem věřitele uzavírá.

Zvýšená ochrana spotřebitele

Jak jsme již v úvodu zmínili, zákon o spotřebitelském úvěru především klade důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, a posílení jeho právní jistoty, a to jak při sjednávání spotřebitelského úvěru, tak po dobu jeho trvání. Jen pro úplnost si ještě dovolujeme připomenout, že spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činností nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Ostatně, tuto definici pro účely zákona o spotřebitelském úvěru nalezneme v ust. § 3 tohoto zákona.

Poskytnutí informací o spotřebitelském úvěru

Východiskem nové právní úpravy je především požadavek na poskytnutí dostatečných informací spotřebiteli. S tím souvisí rozsáhlé informační povinnosti věřitele ohledně poskytovaného úvěru, resp. za jakých podmínek bude spotřebiteli tento nabízen a poskytnut, a to jak ve fázi nabízení úvěru reklamou, ve fázi před uzavřením smlouvy a v době uzavírání smlouvy, tak i v průběhu trvání smluvního vztahu, jakož i po ukončení smlouvy. Je-li spotřebitelský úvěr nabízen reklamou, zákon stanoví závazný způsob, formu a obsah této reklamy.

Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje v příloze č. 1 výčet informací, které musí poskytovatelé spotřebitelských úvěrů jasným, výstižným a zřetelným způsobem v reklamě uvádět. Co se týče poskytování informací před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, je věřitel spotřebitelského úvěru povinen poskytnout v dostatečném předstihu před uzavřením této smlouvy veškeré zákonem stanovené informace. Jedná se především o ty informace, které spotřebitel potřebuje k posouzení nabízeného spotřebitelského úvěru. Tyto se týkají zejména druhu spotřebitelského úvěru, nákladů, které mu v souvislosti s daným spotřebitelským úvěrem vzniknou, jakož době trvání a podmínek čerpání spotřebitelského úvěru.

Předsmluvní informace je věřitel spotřebiteli povinen poskytnout v listinné podobě či na trvalém nosiči dat. Zákon stanoví požadavek, že veškeré takto poskytované informace musí být stejně výrazné. Cílem je zabránit v současné době běžně se vyskytujícím situacím, kdy podstatné a často pro spotřebitele rozhodující informace jsou méně výrazné a v mnoha případech tyto spotřebitel objeví až poté, co již smlouvu uzavřel, ba dokonce až v případě vyskytnutí se problému souvisejícího s nevědomostí spotřebitele o této informaci.

Povinnost vysvětlit informace o spotřebitelském úvěru

Zákon o spotřebitelském úvěru však nezůstává pouze u povinnosti věřitele tyto informace spotřebiteli poskytnout, ale věřitel je navíc povinen všechny předsmluvní informace spotřebiteli náležitě vysvětlit. Věřitel je zejména povinen poskytnout vysvětlení ohledně navrhované smlouvy tak, aby byl spotřebitel schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o spotřebitelském úvěru odpovídá jeho potřebám a především finanční situaci. Ve stejném rozsahu je povinen poskytnout spotřebiteli informace i zprostředkovatel. Pokud tuto povinnost zprostředkovatel splní, uplatní se právní domněnka, že ji splnil i věřitel. V neposlední řadě zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, jaké informace musí být vždy uvedeny v uzavírané smlouvě o spotřebitelském úvěru. Tato navíc musí být uzavřena v písemné formě. V průběhu trvání smlouvy má pak věřitel povinnost informovat spotřebitele především o změně výpůjční úrokové sazby či možnosti přečerpání.

Autor pracuje pro společnost Gürlich & co.

Články ze sekce: FIREMNI FINANCE - NEPOUŽÍVAT



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.