Kovář: Riziko insolvence bohužel neošetříte nikdy

16.08.2010 | , Firemnifinance.cz
FIREMNI FINANCE - NEPOUŽÍVAT


Pokud máte svoji pohledávku řádně zdokumentovánu, tak vaše účast na soudním jednání není vůbec potřebná, vyvrací jeden z mýtů o soudním vymáhání pohledávky Rostislav Kovář z portálu poradnaveritele.cz.


S Rostislavem Kovářem, právním zástupcem z portálu poradnaveritele.cz, jsme si povídali o tom, jak řešit problémy s dlužníky, a jak se jim vyvarovat.

Problémy s dlužníky vznikají logicky až po uzavření kontraktu. Jak ale těmto problémům předejít ještě před uzavřením samotného kontraktu?

Svým klientům doporučuji vždy maximálně eliminovat riziko, že jim protistrana za poskytnuté zboží/služby nezaplatí. Obvykle postupujeme případ od případu, proto je složitější odpovědět v obecné rovině, nicméně existují určité základní principy, které se vyplatí dodržovat.

Rozhodně doporučuji dodržovat tyto základní kroky:

  • 1. Ještě předtím, než s někým uzavřete obchodní smlouvu a budete ze smlouvy plnit, nahlédnout do centrální evidence exekucí, která je vedena Exekutorskou komorou. Zde zcela jednoduše zjistíte, zda na vaši protistranu /obchodního partnera/ není vedena exekuce. Služba je sice zpoplatněna, ale tato drobná investice se rozhodně vyplatí. O poplatcích a podrobnostech užívání zmiňovaného rejstříku se více dozvíte na www.ceecr.cz.
  • 2. Dále doporučuji nahlédnout do insolvenčního rejstříku vedeného Ministerstvem spravedlnosti, cílem tohoto kroku je prověřit, zda váš obchodní partner není v insolvenčním řízení. Tuto skutečnost zjistíte na obecně známém portálu www.justice.cz, navíc si zde také snadno ověříte, zda firma již nějaký čas existuje, nebo vznikla nedávno – což automaticky nabádá k vyšší opatrnosti.
  • 3. I v případě, že u výše popsaných kroků 1 až 2 proběhlo prověřování vašeho obchodního partnera s negativním výsledkem, nepolevujte ve své obezřetnosti. Obchodujete-li s někým poprvé a neznáte jeho platební morálku, doporučuji do smluv dát buď platbu předem a teprve po zaplacení dodat zboží či služby, nebo se ve smlouvě domluvit na zaplacení zálohy. Záloha by měla činit cca 50% z celkové dohodnuté ceny.

Pokud se rozhodnu smlouvu uzavřít, jak správně ošetřit riziko insolvence a neochoty zaplatit?

Riziko insolvence bohužel neošetříte nikdy. Máte-li obchodní partnery, kteří jsou rizikovější, ze zkušenosti vám doporučuji tak jednou za 2 měsíce kontrolu na insolvenčním rejstříku www.justice.cz . Zde zjistíte, zda na tyto klienty není vedeno insolvenční řízení. V případě, že tomu tak bude, pak je nutné jednat rychle a musíte v zákonem stanovené lhůtě podat přihlášku do insolvenčního řízení – laicky řečeno, musíte se o své peníze přihlásit a doložit, že jste věřitel této firmy a nárokujete si své peníze. Pokud totiž tuto lhůtu věřitel /tzn. vy nebo vaše firma/ zmešká, nebude se k jeho pohledávce v insolvenčním řízení přihlížet, a o své peníze tak přijdete.

Co se týká neochoty platit, tam je nutné tuto skutečnost ošetřit v samotné smlouvě, například smluvní pokutou a úroky z prodlení. Dlužník tedy musí vědět, že pokud vám nezaplatí řádně a včas, bude za to finančně sankcionován.

Jsou si podnikatelé vědomi, že mohou uplatňovat úrok z prodlení a jak této možnosti využívají?

Domnívám, že podnikatelé jsou s touto možností obeznámeni vesměs velmi dobře. Obvykle mají právní povědomí o tom, že si mohou ve svých kontraktech dohodnout úrok z prodlení a podle mého názoru toho také hojně využívají. I kdyby si však obchodní partneři tento úrok z prodlení ve smlouvě nedohodli, mohou uplatnit tzv. Zákonný úrok z prodlení, který je REPO sazba ČNB + 7 procentních bodů ročně. Předpokládám, že v praxi firmy či podnikatelé postupují víceméně případ od případu a řeší jednotlivé dlužníky individuálně. Záleží zde na mnoha faktorech – ať již to je obor podnikání, dlouhodobost kontraktu a další reálie, které vstupují do úvahy v rámci řešení vzniklé pohledávky.

Současná vláda chce vytvořit prostředí, kde bude všeobecně uznávána maximální doba splatnosti 30 dní. Jak se k této snaze stavíte, když stát patří k těm horším dlužníkům?

Podle mého názoru stát není nejhorším dlužníkem, stát totiž mnohdy zaplatí pozdě, ale zaplatí. Nejhorší dlužník je ten, který nezaplatí vůbec nic. Pokud by byla uzákoněna doba splatnosti 30 dnů, pomohlo by to zejména malým firmám, které jako subdodavatelé spolupracují s velkými společnostmi a jsou na jejich zakázkách víceméně závislí. Díky tomu mnohdy uzavírají smlouvy, kde je doba splatnosti delší než 90 dnů, tady tedy vidím prostor, jak by jim tato zákonná úprava mohla pomoci a potažmo by se jim mohlo vylepšit jejich průběžné cash flow.

Co když mi dlužník nezaplatí v požadovaném termínu. Jak mám postupovat?

Doporučuji věc okamžitě řešit. Nejprve bych ověřil, zda faktura k odběrateli dorazila, hned poté bych se ptal, proč nebyla uhrazena v termínu. V případě, že neobdržíte uspokojivé informace a platbu, pak bych postupoval následovně:

Zaslal bych výzvu na zaplacení - pokud ani tehdy dlužník nereaguje a s vámi jako věřitelem nekomunikuje, s žalobou bych už dál neotálel.

Jake obavy mají věřitelé před podáním soudní žaloby?

V případě, že se jedná o první případ, pak obvykle mívají věřitelé řadu obav a jejich dotazy se soustředí nejčastěji na tyto oblasti:

  • 1. Vymáhání dluhů je drahé - uvedené tvrzení se nezakládá na pravdě, protože veškeré náklady v podobě soudních poplatků a nákladů na advokáta hradí dlužník resp. ten, kdo bude zavázán k úhradě dluhu. Pouze na počátku je potřeba ze strany věřitele zaplatit soudní poplatek, který je ve výši 4 % z žalované částky, minimálně však 600 Kč, u elektronického platebního rozkazu do částky 1 milion korun je tento poplatek dokonce nižší – a sice 2 % z dlužné částky vyšší než 15.000 Kč. U částek nižších než 15.000 Kč se hradí paušální poplatek 300 Kč.
  • 2. Budu muset chodit po soudech - i toto tvrzení je pouhý mýtus - soudní jednání se nařizují pouze ve 20 až 30 % případů a i při těchto jednáních se vychází výhradně z předložených listin. Pokud máte svoji pohledávku řádně zdokumentovánu, tak vaše účast na soudním jednání není vůbec potřebná.
  • 3. Vymáhání pohledávek je neúčinné a zdlouhavé - zejména u menších částek je účinnost jejich vymáhání vysoká. Délka vymáhání pohledávky je odvislá zejména od rychlosti soudu a následně i aktivity exekutora. V ideálním případě uplyne mezi předáním pohledávky k vymáhání a samotným vymožením 6 až 7 měsíců.
  • 4. Vymáhání malých částek se nevyplatí – jak jsme již uváděli, zejména u menších částek v řádu tisíců nebo desetitisíců je účinnost jejich vymáhání velmi vysoká, protože dlužník je obvykle schopen snáze zaplatit dluh. Vymahatelnost dluhů klesá společně s rostoucí výší dlužné částky. Praktický postup je v praxi takový, že exekutoři detailně zmapují majetek a příjmy dlužníka a rozhodnou o dalších krocích při exekuci. Pamatujte, že pro vymáhání dluhu soudní cestou neexistuje žádná finanční hranice – tzn. ani horní, ani dolní!
  • 5. Vymáhání pohledávek s sebou nese spoustu papírování – k účinnému vymáhání pohledávek potřebujete stejné podklady, které již máte k dispozici v souvislosti s účetnictvím a svojí pracovní činností. Jsou to zejména faktury a záznamy o poskytnutí služeb nebo dodání zboží – jedná se o dodací listy či předávací protokoly.

Jak se využívá online komunikace, mám na mysli podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu?

Elektronický platební rozkaz je jedna z možností jak uplatnit svůj nárok u soudu. Jeho nespornou výhodou je nižší soudní poplatek pro věřitele a navíc i větší komfort při jeho vyplňování a podávání. (Pokud je žalovaná částka do 15.000,- Kč činí poplatek 300,- Kč, nad 15.000,- Kč je 2 % z dlužné částky. Elektronickým platebním rozkazem se lze domáhat pohledávky až do výše 1 mil. Kč. V porovnání s dosavadní obvyklou praxí, kdy poplatek činil 4 % z žalované částky, se bezesporu jedná o nezanedbatelnou úsporu.)

Ve své praxi zaznamenávám, že si tento nástroj moderní komunikace poměrně rychle našel své příznivce a je stále oblíbenější. V jeho prospěch hovoří relativní jednoduchost a samozřejmě i rychlost, s jakou jej lze obsluhovat. Podle mých osobních poznatků nyní soudy přijímají čím dál větší množství podání právě touto cestou, proto lze hovořit o vzestupném trendu, který bude jistě v nejbližších měsících až letech ještě pokračovat.

Za jak dlouho se faktury z obchodně právních vztahů promlčí?

Obecná promlčecí lhůta je 4 roky a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. Abychom to uvedli na konkrétním příkladu, znamená to, že pokud dlužník měl zaplatit dne 15. 8. 2010 a nezaplatil, pak mu promlčecí lhůta začíná běžet dne 16. 8. 2010, neboť toto je první den po splatnosti a zároveň první den, kdy mohl být jeho nárok uplatněn u soudu. Pohledávka je v tomto případě promlčena dne 16. 8. 2014, tedy v případě, že do 15. 8. 2014 nebyla žaloba podána k soudu, protože tento den je posledním, kdy se tak mohlo stát. 

Nestačí však pouhé podání na poště – hovoříme zde o doručení k soudu. Další omyl, který je v české společnosti obecně tradován, je uběhnutí promlčecí lhůty = automatický zánik pohledávky. Z hlediska práva to je trochu jinak – a sice: pohledávka jako taková nezaniká, zaniká pouze její nárok uspět u soudu. Nicméně toto promlčení by žalovaná strana musela namítnout. Pokud promlčení není namítnuto, soud i v takovém případě normálně rozhodne.

Jaké dotazy se objevují nejčastěji ve vaší poradně www.poradnaveritele.cz?

Nejčastější dotazy do poradny přichází od zoufalých věřitelů, kteří „bojují“ s neplatiči a ptají se na správný postup při vymáhání svých pohledávek. Podnikatelé se ptají na jednotlivé kroky, které je nutné učinit a jejich správnou chronologii. Ptají se na promlčecí délku lhůty, popisují své příběhy a informují se, zda má smysl v jejich případě ještě něco podnikat. Zjišťujeme, že se obvykle bojí soudit s velkými odběrateli - tzn. například velkými stavebními firmami a podobně, protože mají pocit, že proti takovým „hráčům“ nemají vůbec žádnou šanci.

Trend posledních dní je takový, že se na nás podnikatelé hodně obracejí s dotazy na prevenci – jak postupovat při uzavírání smluv, aby se případně vyvarovali chyb, které by je mohli v budoucnu stát hodně peněz. Mám pocit, že se postupně zvyšuje právní povědomí mezi podnikateli, nicméně stále ještě mají co dohánět. Na základě praktických zkušeností mám za to, že spousta podnikatelů chce ušetřit za každou cenu, takže si sepíšou smlouvu raději sami a tudíž se stává, že v ní neakcentují specifičnost té konkrétní zakázky. Ve výsledku je takováto špatná smlouva může stát spoustu peněz, protože nejsou dostatečně chráněni proti všem rizikům. Investice do profesionálních právnických rad se rozhodně vyplatí.

Články ze sekce: FIREMNI FINANCE - NEPOUŽÍVAT



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.