Potoma: Firmy se zajímají o zhodnocení volných prostředků

S Markem Potomou, ředitelem divize středních a malých podniků Citibank Europe plc, jsme si povídali o malých a středních podnicích v dobách recese a slabšího ekonomického růstu.

Jak ekonomická recese zasáhla segment malých a středních firem a v čem měly horší (nebo lepší) pozici než firmy velké?

Podle loňského průzkumu, který pro nás zhotovila agentura Ipsos Tambor, se krize nějakým způsobem dotkla téměř všech firem, přičemž přímo zasáhla dvě třetiny z nich. Pokud přímo neztratily zakázky, tak téměř u všech se projevilo napjatější cash flow způsobené zhoršenou platební morálkou jejich obchodních partnerů.

Porovnání velkých firem a SME segmentu není jednoduché a nerad bych odpověď paušalizoval. Pokud jde o velké firmy, které většinou operují v podstatně širším kontextu – geografickém, obchodním i odvětvovém, mají lepší schopnost přirozeně absorbovat ekonomické problémy přicházející s recesí. Na druhou stranu jsou tyto firmy s malými firmami do značné míry provázané, takže jejich problémy mohou prohloubit potíže firem menších. V segmentu SME recese objevila velké nakumulované rezervy ze ziskových období, která bezprostředně předcházela recesi a také se projevila poměrně značná úroveň flexibility. Proto také celkový dopad krize na tento segment rozhodně není devastující.

Máte k dispozici statistiky o tom, kolik firem ze segmentu SME se vinou recese dostalo do vážných problémů, které nebyly schopny zvládnout a zkrachovaly?

Přesné statistiky nemáme, ale i podle našeho portfolia to nebylo takové množství firem, jaké se čekalo. Dá se předpokládat, že součet není konečný. Známky oživení některých okolních ekonomik jsou zřetelné, to jistě ovlivní i situaci českých firem, ale s určitým zpožděním. Firmy, kterým se nepodařilo nastartovat úsporný režim, mají problémy i nadále. Rezervy už jim bez důrazných opatření na nákladové straně a bez aktivního hledání nových zakázek na celoroční provoz stačit nebudou.

Když to vezmeme trochu konkrétněji - jaké oblasti podnikání či sektory české ekonomiky byly podle vašich zkušeností recesí stiženy nejhůře? Lišila se v tom ČR od zahraničí, především zemí EU?

Prostřednictvím zahraničního obchodu byla prvotně zasažena průmyslová odvětví, což následně v důsledku slabší domácí poptávky ovlivnilo odvětví služeb. Veřejné výdaje na infrastrukturu částečně držely sektor stavebnictví, ale i ten postupně ztrácel tuto podporu s ohledem na vývoj veřejných financí. Cesta z recese bude rovněž v tomto pořadí.

Loni byly nejvíce postiženy výrobní i velkoobchodní firmy, z nich exportéři byli znevýhodněni větším propadem některých dalších evropských ekonomik a v některých odvětvích i snahou ochránit domácí ekonomiku prosazováním lokálních dodavatelů. Naopak nejméně jsou postiženy firmy, které měly v loňském roce především státní zakázky.

Reakce v české ekonomice odráží její otevřenost vůči zahraničnímu obchodu. Řetězec následků je tedy odlišný v porovnání se Španělskem, kde byl tahounem boom ve stavebnictví, či v porovnání s jinými státy východní Evropy, kde problematické úvěry v cizí měně výrazně zasáhly domácí poptávku dříve než v ČR.

Jak se z pohledu bank projevila krize u malých a středních firem v oblasi úvěrů? Využívaly více úvěrového financování, nebo se naopak obávaly zadlužování a žádaly o bankovní úvěry méně?

Firmy, které mají rozumný podnikatelský plán, a tudíž se snaží redukovat svoje náklady a optimalizovat svoje cash flow, se do dalšího masivnějšího zadlužování rozhodně nehrnou. Souvisí to také s tím, že mnoho podnikatelů omezilo či úplně zastavilo další rozšiřování svého businessu a věnují se zejména jeho stabilizaci a racionalizaci a nikoli rozvoji, v němž by využili investiční úvěry.

Měly SME kvůli krizi i horší pozici při žádostech o úvěr? Jinak řečeno, byly banky opatrnější při poskytování úvěrů firmám ze segmentu SME? Pokud ano, obrací se to k lepšímu?

Úvěrová kritéria se výrazně nezměnila, proto nižší dostupnost nebo snížení úvěrových rámců může vyplývat pouze ze zhoršení finanční situace firem. Ekonomika vykazuje všechny známky oživení, firmám se pomalu daří rozjíždět nové zakázky a hledat alternativní odběratele. V této situaci jsme i my připraveni jednat s našimi stávajícími i novými klienty o jejich potřebách financování.

Když srovnáte období před recesí a během ní - jak se změnily požadavky firem na banky, s čím se podniky na banky nejčastěji obracely v dobrých a zlých časech, jaké bankovní produkty poptávaly?

Management firem je velmi konzervativní na investiční straně a velmi realistický na straně provozní. Firmy optimalizují svoje náklady a dovedou najit rezervy a zdroje nakumulované v předešlých růstových obdobích. Z této situace plynou i jejich finanční, potažmo bankovní potřeby – minimalizace finančních nákladů, nízká poptávka po investičním financování, velmi racionální využití zdrojů v podobě provozního financování. Klienti se také snaží víc, než kdykoli předtím, rozkládat riziko na depozitní straně mezi několik bank a více se zajímají o zhodnocení volných prostředků. Exportéři a importéři velmi pozorně sledují volatilitu směnných kurzů a zajištění proti kurzovým rizikům nenechávají náhodě.

Zájem je stabilně o produkty transakčního bankovnictví, provozní financování a samozřejmě o všechny produkty, které pomáhají řídit cash flow firem z hlediska cizoměnových operací – výhodné směny deviz, konzervativní depozitní operace s minimálním rizikem a produkty zajišťující cizoměnové výnosy ve volatilním prostředí – forwardy, swapy, opční struktury.

Za účelem zjednodušení devizových operací za výhodných podmínek našim klientům nabízíme on-line systém CitiFX Pulse. Kdykoli potřebují směnit i menší obnos, zrealizují to za výhodný kurz ve chvíli, která jim připadá nejvhodnější. Mohou si objednat směnu na okamžik, kdy kurz dosáhne požadované hodnoty a též získají aktuální přehled z finančních trhů. Tyto transakce výrazně pomohou k zajištění marží z obchodních kontraktů právě v prostředí volatilních devizových kurzů. Klient si případně dokáže zadat bez asistence bankéře i jednodušší formy zajištění. To vše jim pomůže predikovat a řídit finanční toky z jejich zahraničních operací.

Blíží se podle vás konec recese, respektive pozorujete pozitivní změnu chování SME, jsou optimističtější ohledně budoucího ek. vývoje, rozjíždějí po útlumu výrobu, mají více zakázek, investují více, půjčují si na nové investice?

Obecně je patrné, že se zlepšují očekávání ohledně budoucí produkce, které jsou spojeny s lepším hodnocením zahraničních, ale i domácích objednávek. Co se týče investic, průzkumy na rok 2010 počítají s obdobnou investiční aktivitou jako v roce minulém s ohledem na stále nižší využití výrobních kapacit. Navíc v některých segmentech dobíhají investiční projekty, které byly odstartovány před příchodem krize a nové projekty s obdobným potenciálem nejsou zatím na obzoru.

Jaký dopad by podle vás na české SME měla skutečnost, kdyby se nepodařilo vyřešit problémy zadlužených evropských zemí a některé z nich byly nuceny vyhlásit státní bankrot?

Zatím přímo evropské země bankrot nevyhlásily, ale v případě Řecka jsme od toho nebyli daleko. Malé podniky jsou rovněž výrazně, ať přímo či nepřímo, zapojeny do zahraničního obchodu, a proto budou částečně reflektovat slabší ekonomický růst v eurozóně s ohledem na krizi vládního dluhu. Ale zde budou čeští exportéři částečně chráněny silnějším růstem v Německu v porovnání s jihem eurozony. Zároveň čekáme, že negativní dopad fiskální konsolidace na evropský růst bude částečně kompenzován slabším eurem, což by mohlo podpořit exportní aktivitu Německa mimo EU. Navíc řešení vládních dluhů přinese stabilnější prostředí pro podnikání, což je pro malé podniky klíčový faktor.