Sojka: Daňové zákony nejlépe na tři až pět let zamrazit

S Vlastimilem Sojkou, jednatelem a daňovým poradcem společnosti KODAP, jsme si povídali o návrzích nové koaliční vlády z pohledu daňového poradce a hodnotili současný systém daní a cel.

Jednotné inkasní místo bylo původně plánováno na rok 2014. Vznikající koalice se ale dohodla už na konec roku 2013. Popište, prosím, co by to znamenalo pro podnikatele a zaměstnavatele?

V současné době stát a zdravotní pojišťovny udržují pro účely výběru daní, zdravotního a sociálního pojištění samostatné administrativní aparáty. Přestože je základním východiskem pro všechny daňové a pojistné odvody podnikatelů v podstatě stejná položka - dosažený zisk, nezbývá než ji s drobnými úpravami na dost složitých formulářích vykazovat různým úřadům, provádět úhrady platebních povinností, sledovat termíny záloh apod. Sjednocení inkasního místa by přineslo velkou úlevu. Každý by měl „svého jediného úředníka“, který by mu dokázal zodpovědět dotazy ohledně všech těchto platebních povinností.

Znamená to, že bude mít podnikatel jeden kontaktní úřad, na kterém vyřídí vše ohledně daní z příjmů, cla a pojištění?

S výjimkou cel takový záměr skutečně existuje. Po technické stránce to ale není vůbec jednoduché, takže realizace nemusí být nakonec úplná. V zásadě si můžeme představit dvě varianty. Ta dokonalejší by skutečně umožňovala vše vyřídit na jednom místě. Zjednodušená verze by přinesla pouze sjednocení správy platebních povinností. Např. finanční úřad by byl pověřen vybírat a vymáhat i úhrady pro zdravotní pojišťovnu a pro sociální správu, zatímco samotné správní a kontrolní úkony by nadále každá tato instituce prováděla zvlášť.

Největší úlevou pro podnikatele by však bylo nejen administrativní sjednocení placení daní a pojistného, ale i sjednocení základu daně z příjmů a vyměřovacích základů pro pojistné. Pak by odpadly nynější série kontrol daně, zdravotního a sociálního pojištění a nahradila by je kontrola jediná. Úspora výdajů na kvalifikované úředníky je tu evidentní. Jako profesionál se těžko smiřuji s tím, že se o této elementární možnosti léta hovoří a dosud ji nikdo nezrealizoval.

Pokud jde o cla, nejsou v záměru zahrnuta. Celní orgány jsou možná nejméně efektivní složkou naší státní správy, přestože požívají řadu privilegií. Generální ředitelství cel s celým systémem celních orgánů je třeba zrušit a jejich agendu předat finančním úřadům. Zvládnou jejich práci s pětinou zaměstnanců a desetinou nákladů. K tomu ale asi ani nový ministr financí nebude mít dostatek odvahy. Zrušení celních orgánů by možná přineslo větší úspory než vytvoření jednotného inkasního místa.

Vidíte nějaká rizika v tomto systému? Nebudou například vznikat kolize mezi zdravotními pojišťovnami a tímto systémem?

Je to záměr velmi komplikovaný po technické stránce, ale, podle mého názoru, řešitelný ke spokojenosti všech. Rizikem může být to, že se realizace velmi prodraží kvůli pořízení nezbytných informačních technologií a vytvoření funkčního softwarového propojení všech těchto dosud autonomně fungujících institucí. Veřejnost by si zde měla důkladně ohlídat transparentnost výběru dodavatele. Půjde o drahou státní zakázku.

S významnější novelou zákona o daních z příjmů fyzických osob se počítá v roce 2012? Co by tato novela mohla přinést? Nebo jinak, co by podle Vás tato novela měla přinést?

Osobně moc nevěřím na často vzývané velké zjednodušení systému daně z příjmů fyzických i právnických osob. Daně svou složitostí kopírují složitost ekonomického života. Na jedné straně mince máte jednoduchost daní, na druhé daňovou spravedlnost. Mnohé komplikované úpravy a výjimky v zákoně o daních z příjmů jsou vyvolány právě snahou dosáhnout rozumného a relativně spravedlivého rozložení daňové zátěže na různé subjekty.

Pokud jde o koncepci daně z příjmů fyzických osob, považoval bych v době hledání úspor ve státním rozpočtu za správné, aby byla odstraněna daňová degrese u vyšších příjmů. Souvisí se současným systémem superhrubé mzdy, u které po překročení maximálního vyměřovacího základu pro pojistné klesá sazba ze 23 % na 15 %. Je to asociální a nemravné. Koncept rovné daně je správný, ale degresivní daň je lacinou zbraní pro budoucí levicové demagogy.

Objevují se také návrhy na zavedení různých forem zdanění – zdanění státních příspěvků na stavební spoření sazbou 50 % či zdanění vybraného pojistného (životního, kapitálového atp.) sazbou 5 až 20 %. Nedošlo by tak k znepřehlednění daňového systému?

Daňová legislativa není a nikdy nebude čtivým románem na dobrou noc. Opravdový přehled v ní může mít jen ten, kdo ji studuje a intenzivně s ní pracuje. Možná se to mnohým nelíbí, ale v dnešním komplexním světě je prostě i zdaňování jedním z mnoha specializovaných oborů, který vyžaduje profesionální přístup.

Návrhy, které zmiňujete, jsou politicky legitimní. Řešily by dočasný problém a za pár let by tyto nesystémové úpravy bylo možné opět zrušit. Po odborné stránce je navíc nemusí řešit běžný občan, ale pouze několik finančních institucí, které jsou zde v pozici plátce daně. Nemám s tím žádný problém.

Minulé složení poslanecké sněmovny mělo k diskuzi také několik návrhů na odstranění stropů pro zdravotní a sociální pojištění? Jak se k těmto návrhům stavíte? Co lze očekávat do budoucna?

Mám na to vyhraněný názor, opřený o jasnou empirickou zkušenost od našich klientů. Před zavedením stropů hledali zahraniční zaměstnanci v ČR všechny možnosti, jak zdanění svých příjmů zrealizovat v jiné zemi. Většinou je našli. Když se nás např. špičkový manažer z Německa zeptal, jak velkou penzi mu bude Česká republika posílat za to, že zde má ročně platit pojistné v milionech, považoval naši odpověď za vtip a postup českého státu za organizovanou krádež. Výsledkem bylo, že zde tito lidé prostě zdaňovali jen zlomek svých příjmů. Po zavedení stropů došlo k dramatické změně. Zdaňování fyzických osob v ČR se stalo v evropském kontextu mimořádně výhodným a pro cizince, kteří zde pracují nebylo nic výhodnějšího než zde naopak zdaňovat co nejvíce. Stát na tom jednoznačně vydělal, jsem si s tím naprosto jist.

Pokud někdo navrhuje stropy odstranit a má alespoň tolik informací, jako poslanec parlamentu, jde o čirý populismus a hloupou závist. Jde o návrh, který se možná dobře politicky prodává, ale pro náš stát je ekonomicky a morálně jednoznačně škodlivý.

To souvisí s otázkou, co lze očekávat do budoucna. Krátkodobě můžeme vycházet z toho, co bylo vyjednáno vládní koalicí. Stropy klesnou z šestinásobku průměrné mzdy na trojnásobek. Je to rozumná reakce na požadavek Ústavního soudu, aby se platby na důchodové pojištění chovaly více jako pojistné a méně jako daň. Dlouhodobě bych byl rád optimistou, že tento princip bude zachován. Bohužel se na to ale nedá spoléhat, protože stropy na pojistné jsou snadno zneužitelným tématem pro politický populismus. Vyvolat závist je snadné, vysvětlit realitu laikům je naopak velmi složité.

Vy sám, vidíte v právě se rodící vládě nějaké pozítivní návrhy? Z pohledu daňového poradce? Co takové vracení daně z přidané hodnoty (DPH) za neproplacené faktury?

Pokud jde o daně, jsou zatím současné výstupy z koaličních jednání poměrně nečitelné. Zdá se, že dojde ke zrušení systému výpočtu daně z tzv. „ superhrubé mzdy“, což považuji za důležité a potřebné. Ostatní návrhy jsou zatím poměrně vágní a je třeba vyčkat na technické parametry jejich realizace. Bude to zajímavé.

Těší mne, že nová vláda zřejmě nemá ambice dělat v daních další „revoluci“. Mezi daňovými poradci můžete často zaslechnout názor, že nejlepší daňovou reformou by bylo daňové zákony na tři až pět let zcela zamrazit, zafixovat, prostě neměnit. Nepředvídatelnost vývoje daňového systému je totiž velkým prvkem nejistoty v podnikání. Několikaleté moratorium na podstatné změny daňových zákonů by pak bylo možné využít na přípravu promyšlených úprav, které by v nich mohly udělat větší pořádek bez vedlejších následků.

Pokud jde o návrh na vracení DPH z neproplacených faktur, jde samozřejmě o velkou úlevu pro podniky. Na druhou stranu mám trochu obavy, že nový režim začne být rychle masivně zneužíván k podvodům a proto dlouho nevydrží.

Plátci daně by měli věnovat velkou pozornost návrhu novely DPH, který vznikl v posledním období, v čase politického bezvládí. Pod heslem ochrany státu proti podvodům jsou do zákona vnášeny prvky, které sice státu pomohou, ale pro běžného plátce daně přinesou velká rizika a právní nejistotu. Schvalování tohoto zákona bude zřejmě jedním z prvních testů bystrého úsudku nových zákonodárců.

Děkuji za rozhovor,
Karel Pospíšilík