Tolerance ke skupinám obyvatel

Největší distanci pociťují lidé vuči drogově závislým (86 % občanů by je nechtělo za sousedy), lidem závislým na alkoholu (79 %) a lidem s kriminální minulostí (75 %). Ve srovnání s těmito skupinami menší, ale stále značný odstup je vidět i vůči lidem s psychickými nemocemi (60 %). U ostatních skupin obyvatel byl zaznamenán podstatně méně odmítavý postoj. Zhruba třetina lidí by ve svém sousedství nechtěla lidi jiné barvy pleti, približně čtvrtina lidí s homosexuální orientací nebo cizince. Odstup jisté části populace je viditelný i v případě kuřáků (17 %). Ostatní skupiny jsou společností ve velké míře tolerovány.

Ve srovnání s minulým rokem došlo k výraznějším změnám v případě psychicky nemocných lidí, kde došlo k jistému posílení odstupu, nicméně pokud vezmeme v úvahu i šetrení z předešlých let (2007 a 2008), nejde o významné vybočení z časové řady a nelze tedy usuzovat na zvětšení distance vůči této skupine. Další nárust odpovědí, že by je lidé nechtěli za sousedy, byl zaznamenán i u lidí jiné barvy pleti. V tomto případě již ve srovnání s předešlými měřeními lze konstatovat, že došlo k jistému posílení odstupu od této skupiny.

Rozdíly v posuzování jednotlivých skupin se objevují z hlediska věku, vzdělání a životní úrovně. Co se týče věku, lze je pozorovat v postoji k homosexuálům a kuřákům. Větší distance od homosexuálů je patrná u starších lidí. Zatímco v mladších věkových kategoriích (do 45 let) je to zhruba pětina, která by je nechtěla za sousedy, u starších se podíl zvyšuje (nad 60 let věku je to přibližně třetina, která je v sousedství odmítá). Podobně i v případě kuřáků lze s rostoucím věkem pozorovat posilování odstupu (u lidí do 30 let je to zhruba desetina, která je odmítá jako sousedy, u lidí starších 60 let je tento podíl čtvrtinový). U vzdělání nalezneme rozdíly v percepci dvou skupin: homosexuálně orientovaných lidí a lidí jiné barvy pleti. V obou případech jsou to lidé s vyšším vzděláním (maturitou a vysokou školou), kterí mají vůči těmto skupinám menší odstup. Z hlediska životní úrovně se diference projevují ve vztahu k lidem s jinou barvou pleti, k lidem s homosexuální orientací a k cizincům žijícím v ČR. U všech tří skupin mají lidé s dobrou životní úrovní menší odstup ve srovnání s lidmi deklarující ani dobrou, ani špatnou nebo špatnou životní úroveň.

Další otázka se týkala mínění lidí o toleranci české společnosti k výše zmíněným skupinám. V obecné rovině lze říci, že lidé vnímají českou populaci jako značně tolerantní u většiny hodnocených skupin. Skutečně velkou toleranci spatřují vůči mladým lidem, nebo lidem jiného náboženského přesvědčení (shodně 82 % odpovědí velmi tolerantní + spíše tolerantní), ale také k lidem jiného politického přesvědčení (77 %), k tělesně handicapovaným, ke kuřákům (shodně 72 %) či bohatým lidem (69 %). Přibližně tři pětiny lidí se domnívají, že česká společnost je tolerantní i ke starým lidem, k chudým lidem a cizincům žijícím v ČR. Naopak nejméně jsou podle respondentů obyvatelé tolerantní k lidem s kriminální minulostí, k lidem závislým na drogách, k lidem závislým na alkoholu a k psychicky nemocným lidem. V těchto případech o toleranci mluví zhruba třetina, respektive dvě pětiny obyvatel, což však lze stále považovat za poměrně vysoké podíly.