Načeradský: Oddlužení podnikatelů je nyní možné

Vážený pane Načeradský, jste právním expertem na tématiku oddlužení, mohl byste čtenářům ve stručnosti představit novelu insolvenčního zákona ve vztahu k možnostem oddlužení podnikatelů?

Dosavadní znění insolvenčního zákona v ustanovení § 389 výslovně uvádělo, že navrhnout řešení úpadku či hrozícího úpadku formou oddlužení může pouze dlužník, který není podnikatelem. To bylo následně soudní praxí vyloženo tak, že oddlužení je přípustné pouze pokud nejde o podnikatele a zároveň nejsou přítomny dluhy z podnikání. I když v průběhu let došlo k vývoji judikatury v tom smyslu, že za určitých podmínek dluhy z podnikání přestaly představovat zásadní překážku oddlužení, znamená novelizace účinná k 1.1.2014 zcela zásadní posun.

• Kalkulačka oddlužení - osobní bankrot
  

V případě fyzických osob se upustilo od koncepce, že oddlužení není přípustné pro podnikatele, takže nyní bude možné procházet oddlužením s tím, že věřitelům je spláceno z příjmů z podnikání. Co si budeme povídat, nejen z pohledu dlužníka, ale i z pohledu věřitelů je absurdní, aby podnikatel zastavil relativně úspěšně běžící podnikání a nastoupil do zaměstnání, kde sice bude dosahovat třeba jen polovičního výdělku, ale formálně tím splnil podmínku, že není podnikatelem. Náš právní řád je po zkušenostech z devadesátých let poněkud paranoidní, pokud jde o schopnost podnikatelů „odklánět“ finanční prostředky, ale ze zkušenosti mohu konstatovat, že u zaměstnanců to často není o mnoho lepší, v některých oborech člověk téměř nepotká zaměstnance, který by oficiálně pobíral stejnou mzdu, jakou dostává „na ruku“. Takže možná ve výsledku oněch úniků bude naopak méně.

Dluhy z podnikání pak podle nového znění právní úpravy představují „relativní“ překážku. Zákon sice uvádí, že dluhy z podnikání brání oddlužení jak u fyzických tak u právníckých osob, ale druhým dechem nám uvádí hned několik variant, při kterých tato překázka odpadá.

První z možností je doložení souhlasu věřitele. Čtenáře možná napadne, že žádný věřitel takovýto souhlas nedá, nicméně takovéto, byť vzácné případy jsme zaznamenali ještě před touto novelizací a ostatně i bez výslovného zákonného zmocnění soudy dovodily, že není důvod chránit věřitele před oddlužením proti jeho vůli.

Druhá varianta bude nyní nepochybně nejpoužívanější a dopadá na případy pohledávek, které zůstaly neuspokojené po zrušení konkursu na majetek dlužníka po splnění rozvrhového usnesení či po zrušení pro nedostatečnost majetku dlužníka. Dlužník z podnikatelskými dluhy tedy nejprve podá insolvenční návrh, který se zkusí řešit konkursem a poté, co soud de facto zjistí, že tímto způsobem se dluhy nevyřeší, umožní se mu řešení formou oddlužení.

Poslední výslovně uvedenou okolností, za které nepředstavuje dluh z podnikání překážku, je pak případ pohledávky zajištěného věřitele.

Oddlužení podnikatele před účinností této novely nebylo tedy fakticky možné?

Vyskytly se samozřejmě určité hraniční situace, kdy bylo obtížné posoudit, zda-li se jedná o podnikatele ve smyslu zákona či nikoliv. Soudy zde dle mého názoru zcela správně došly k závěru, že rozhodující je faktické naplnění zákonné definice podnikání, nikoliv to, zda je dlužník jako OSVČ registrován. Viděl jsem případy, kdy o oddlužení žádal dlužník, který se dušoval, že není podnikatelem a po podání návrhu na oddlužení byl upřímně šokován, když ho soud upozornil, že podle živnostenského rejstříku je aktivním podnikatelem. V principu však nebylo možné podnikat a zároveň žádat o oddlužení. Nejprve bylo nutné podnikání ukončit a teprve poté bylo možné začít uvažovat o využití tohoto institutu.

Bouřlivějším vývojem prošel požadavek na absenci dluhů z podnikání. V počátcích této právní úpravy se bylo možné setkávat s tím, že existence jakéhokoliv dluhu z podnikání byla při rozhodování soudů považována za nepřekonatelnou překážku oddlužení. Soudní praxe se však postupně vyvíjela a Nejvyšší soud ČR vymezil, že za určitých podmínek není důvod považovat neuhrazené dluhy z dřívějšího dlužníkova podnikání za překážku oddlužení. Dle názoru Nejvyššího soudu se mělo přihlížet především k tomu, před jakou dobou došlo k vzniku dotčeného dluhu z podnikání, jak dlouho již dlužník nepodniká, kolik je takovýchto dluhů, jaká je jejich výše ve srovnání s celkovou výší dlužníkových závazků a jaký je postoj věřitele k tomu, že by jeho pohledávka byla řešena v rámci oddlužení. Následně se v praxi dovozovalo, že oddlužení nebrání, pokud dluhy z podnikání nepřesáhnou cca 10 % z celkové výše dluhů, ale po tomto průlomu bylo možné zaznamenat řadu různých případů „testování“ co ještě budou soudy ochotny akceptovat a co již nikoliv.

V důvodové zprávě k novele insolvenčního zákona se dočteme, že autoři předpokládají, že soudy takovouto judikaturou budou dále doplňovat zákonem stanovený okruh okolností, za kterých dluhy z podnikání nepředstavují překážku oddlužení. Podstatnou změnou však je, že podle novelizovaného znění může dlužník žádat o povolení oddlužení s tím, že má sice dluhy z podnikání, ale splňuje např. podmínku předchozího zrušení konkursu a tudíž jejich existence dle zákona nebrání oddlužení. Jde o podstatný posun oproti situaci, kdy dlužník musel spoléhat na to, že soud v jeho případě neshledá důvod k odchylnému postupu oproti judikátu, který chtěl dlužník využít, či se dokonce musel snažit přesvědčit soud, že je na místě dosavadní výkladovou praxi posunout pro něj příznivějším směrem.

Jaké podmínky musí podnikatel splnit, aby bylo oddlužení insolvenčním soudem povoleno?

Podnikatelé nemají žádné zvláštní podmínky oproti dlužníkům nepodnikatelům, stejně jako u nepodnikatelů je třeba v první řadě splnit ekonomické parametry, tedy být schopen formou zpeněžení majetku nebo splátkovým kalendářem na dobu maximálně pěti let uhradit minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Stejné jsou i obecné podmínky, takže pokud např. někdo bude mít nezahlazené odsouzení za úvěrové podvody, musí počítat s tím, že mu oddlužení nebude povoleno, jelikož soudce dojde k závěru o „nepoctivosti úmyslu“.

Vnímal jste delší dobu společenskou poptávku po zakotvení možnosti oddlužení podnikatele?

Tato poptávka zde existovala již v době, kdy se přijímal samotný insolvenční zákon. Ostatně původní návrh měl umožňovat i oddlužení fyzických osob nepodnikatelů, tak jako tomu umožňuje německá právní právní úprava, ze které se autoři naší právní úpravy inspirovali. Na půdě Ústavněprávního výboru však zřejmě převážily obavy z „šikovnosti“ českých podnikatelů, takže z návrhu zákona byly podnikatelé nakonec vyškrtnuti. Za celou dobu jeho působnosti se pak bylo možné setkávat s lidmi, kteří měli „neřešitelné“ dluhy z podnikání. Například v devadesátých letech v porevolučním nadšení zkusili podnikat, krátce na to zkrachovali a od té doby se nebyli schopni dostat z dluhové pasti, byť již třeba 15 let pracovali jako zaměstnanci a odváděli se jim exekuční srážky. Řada podnikatelů pak zkrachovala v návaznosti na ekonomickou krizi a opět jim bylo nutno vysvětlovat, že na rozdíl od jejich sousedů, kteří se zadlužili kvůli nepřiměřeným nákupům spotřebního zboží jim zákon oddlužení nedovoluje. Novela tak pro řadu lidí představuje konečně příslovečné „světlo na konci tunelu“ a je dobře, že si nyní již zákonodárce věřil do té míry, že větší rozsah zneužívání bude možné řešit v rámci insolvenční kontroly a není nutné preventivně oddlužení podnikatelům zakázat.

V čem spatřujete nedostatky novely insolvenčního zákona?

Poslední novelizaci považuji za zdařilou, samozřejmě je vždy možné najít nějaké „mouchy“ či polemizovat s tím, jak se k tomu či onomu přistoupilo, ale celkově jde o zásadní zlepšení stavu insolvenční úpravy. Co se týče oddlužení podnikatelů, tak bych například uvítal, pokud by zákon výslovně uvedl, že dluhy z podnikání v rozsahu do deseti procent umožňují požádat o oddlužení bez nutnosti nejprve procházet konkursem, je-li zřejmé, že konkursem nebude možné situaci úspěšně vyřešit, ale to bych nepovažoval za zásadní, zejména pokud soudy budou dále ochotny tyto případy akceptovat nad rámec výslovné zákonné úpravy. Z obecných věcí pak např. stále existují nejasnosti u některých druhů příjmů, máme sice konečně úpravu společného oddlužení manželů, ale zdaleka ne tak podrobnou, jak by se asi slušelo a z hlediska sociálního by možná stálo i za úvahu, zda nerozšířit možnosti určitých úlev. V současnosti např. lze v návrhu na povolení oddlužení žádat o snížení splátek z důvodu zvýšených výdajů spojených se zdravotním stavem, ale zákon výslovně neřeší jak reagovat na následné změny v sociální situaci v průběhu oddlužení, můžeme spekulovat, že by např. za určitých okolností nebylo nutné celý mimořádný příjem dát na mimořádnou splátku, ale bylo by možné „podělit“ věřitele a část prostředků ponechat na doložitelně nezbytný výdaj atd.

Obrací se na Vaši občanskou poradnu velké množství podnikatelů s žádostí o pomoc se závazky spojenými s podnikáním?

V rámci občanských poraden je podnikatelů relativně malé množství, ale poměrně často přichází bývalí podnikatelé, kterým po krachu podnikání zůstaly dluhy a nevědí jak je řešit, nemluvě o někdy dosti drastických proměnách ekonomicko-sociálních. Milionář, který přišel postupně o zdraví, majetek, rodinu, přátele a nakonec skončil téměř jako bezdomovec není jen výmyslem Hollywoodu.

Přejete si něco říci čtenářům závěrem?

„Patologická pštrosí politika“ situaci nevyřeší, takže pokud máte pocit, že nad svými dluhy ztrácíte kontrolu, vyhledejte co nejdříve důvěryhodnou odbornou pomoc. Čím déle budete otálet, tím menší je šance, že se podaří nalézt alespoň trochu rozumné řešení.

Děkuji za rozhovor,
Zbyněk Drobiš, Firemnifinance.cz