Likvidace nebo Bankrot?

Z aktuální analýzy společnosti CCB – Czech Credit Bureau vyplývá, že v roce 2012 proběhlo 16.956 osobních a 3.692 firemních bankrotů. Meziroční nárůst tak činí 46% oproti roku 2011. Současně od roku 2001 do současnosti bylo nařízeno více než 2,5 milionu exekucí, dá se říci, že exekuce se dnes dotýká každého, respektive každé domácnosti.

Pokud se podíváme na nárůst osobních bankrotů, pak to není číslo překvapivé, protože osobní bankrot je nejlevnější cesta jak se legálně zbavit exekucí a s ní spojených nepřiměřených exekučních nákladů a nákladů právního zastupování, které významně navyšují pohledávku za tzv. povinným. Základní psycho-sociální problém dlužníků je v tom, že na ně společnost pohlíží, ne jako na zákazníky řekněme insovenčních služeb, ale jako na společensky, ekonomicky a finančně dehonestované občany, kteří jsou pravděpodobně nezodpovědní a neumí počítat. Velmi zřídka se bere zřetel na objektivní příčiny možného stavu insolvence, jako je ztráta zaměstnání, neúspěšné podnikání apod.

V každém případě, ten kdo je v současnosti exekucí postižen se v minulosti s největší pravděpodobností dopustil chyby v oblasti řízení rizika. Když si bral půjčku nebo hypotéku a byl v té době zaměstnán, tak si jednoduše neuvědomoval, že existuje velké riziko, že přijde v důsledku hospodářských cyklu o práci a nebude mít na splácení. Velmi často se svádí velký počet exekucí a bankrotů na to, že lidé jsou finančně málo gramotní. To však není zásadní problém občanů ČR. Zásadní problém je v tom, že jak občané, tak firmy nezvládají řízení rizik. Proto je zcela logické, prodiskutovat každý investiční či finanční záměr, ať firmy či osoby, s někým povolaným, který zná problematiku krizového řízení.

Ti co peníze půjčují, věřitelé, mají své risk manažery, jejichž posouzení má podstatný vliv na to, zda peníze budou půjčeny či nikoliv. Paradoxně, ti co si půjčují, dlužníci krizové manažery za sebou nemají. Tento nevyvážený stav je pravým důsledkem neutěšených statistik nárůstu exekucí a bankrotů a osobních bankrotů.

Zmínili jsme hospodářské cykly, s nimiž nárůst insolvencí souvisí právě proto, že době ekonomického růstu si lidé i firmy daleko více půjčují a utrácejí. Jednoduše vycházejí ekonomice a vládě vstříc. Naopak v době recese se spotřeba domácností a firem snižuje, roste počet dlužníků, a tím i insolvencí. Paradoxně v tomto stádiu stát a vláda pouze přihlíží. Stále více lidí a firem se proto ocitá v dluhové pasti.

Jaké existuje řešení?

Prevence

Víc než na peníze, ekonomický růst a růst životní úrovně, je třeba myslet na rizika spojená s přijímáním cizích zdrojů. V případě retailových finančních transakcích je třeba tuto problematiku více konzultovat s nejbližšími členy domácnosti. V případě firemních kapitálových zdrojů je dobré vzít v potaz doporučení interního, nebo externího risk manažera.

Východiska

Když už se do dluhové pasti osoba nebo firma dostane, tak je nutné hledat řešení a to nejlépe s nezávislým specialistou na krizové řízení . Konzultace s těmi, co vám půjčili, jsou v mnohých případech neefektivní, spíše kontraproduktivní, protože se v očích věřitelů tyto osoby a managementy firem sávají nedůvěryhodnými. Jednoduše k vyjednávání s věřiteli je třeba použít novou tvář. Tou může být insolvenční specialista, krizový manažer apod.

V případě řešení exekucí formou osobního bankrotu je dobré navštívit specializovanou poradnu na osobní bankroty. Ta je schopna navrhnout zákazníkovi, který se ocitl v dluhové spirále, efektivní řešení formou osobního bankrotu.

V případě firemních insolvencí je zde vedle bankrotu ještě jedno opomíjené řešení a tím je likvidace obchodní společnosti nebo družstva, v případech, když společnost již nechce dál podnikat, nevyšel podnikatelský záměr a není zcela jisté, zda je společnost předlužena nebo je rozdělení likvidačního zůstatku pro vlastníky zajímavější, než pokračování v podnikání. Podobně jako některé insolvenční procedury jako je např. reorganizace dle § 316 IZ (pouze však pro velké firmy) může společnost vrátit zpět mezi aktivní firmy, tak i likvidace firmy (zrušení firmy s likvidací §70 a následující OBZ) může vyřešit insolvenční problém a vrátit firmu do aktivního života. Je zde však jeden podstatný rozdíl. O reorganizaci firem v rámci insolventního řízení rozhoduje soud a věřitelé, naopak o vrácení firmy z režimu likvidace do podnikatelské činnosti, rozhoduje vlastník. Je nutné brát v potaz, že likvidace společnosti nemusí být vždy nevratným procesem, neboť až do okamžiku započetí s rozdělováním likvidačního zůstatku může obchodní společnost, resp. ten její orgán, který o likvidaci rozhodl, své rozhodnutí zrušit. Tímto se likvidace zastaví, likvidátor jakožto orgán společnosti končí a své funkce se v plném rozsahu opětovně ujímají statutární orgány obchodní společnosti.

Další velmi závažnou skutečností v insolvenčním řízení je fakt, že odpovědné osoby, tzn. jednatelé, členové představenstva a dozorčí rady jsou za to, že přivedli společnost do bankrotu právně postižitelní a to jak v civilním právu, tak v právu trestním. Dnes je již pravidlo „neplatí firma, platí manažer“ obsaženo přímo v zákoně, § 99 odst. 1 IZ. Aby byla v případě firemního úpadku vyloučena osobní odpovědnost manažera, musí podat nejen včasný, ale i řádný insolvenční návrh. Jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Likvidátor, provede právní úkony související s likvidací, oznámí vstup společnosti do likvidace zákonem stanoveným způsobem, vyzve věřitele, aby podaly své přihlášky do likvidace, a provede soupis veškerých aktiv a pasiv společnosti. Na základě těchto skutečností pak rozhoduje o tom, zda je společnost předlužena. Pokud ano, pak likvidátor bez zbytečného odkladu podává návrh na zahájení insolventního řízení.

Takže na otázku: Likvidace nebo Bankrot? Neexistuje jednoduchá a jednoznačná odpověď. Vždy by konkrétní situaci před finálním rozhodnutím měl posoudit někdo povolaný z oblasti krizového řízení a insolvence.