Kdy může zaměstnavatel požadovat vrácení odstupného

Zaměstnankyně stravovacího zařízení nastoupila po prázdninách zpět ke svému minulému zaměstnavateli, se kterým před dvěma měsíci dohodou rozvázala pracovní poměr. Zaměstnavatel teď požaduje po zaměstnankyni vrácení vyplaceného odstupného. Co s tím?

Během aktivního pracovního života se může každému zaměstnanci stát, že nastoupí do pracovního poměru k zaměstnavateli, u kterého již v minulosti pracoval. Rozhodně není vyloučeno, aby k takové události došlo i během kratší doby. V takovém případě to však může mít především pro zaměstnance, kterému bylo při skončení původního pracovního poměru vyplaceno odstupné, specifické důsledky. Požaduje-li zaměstnavatel po zaměstnanci vrácení odstupného, nebo jeho části, tak je to pro zaměstnance bezesporu nepříjemná zpráva a v mnohých případech se bude užasle divit, jak je to možné, a vracení jakékoliv části z vyplacené částky bude kategoricky odmítat s tím, že na to přece zaměstnavatel nemá žádný nárok a že jej přece nemůže takto „okrádat“. Z pohledu zaměstnance se však jedná o poměrně fatální omyl, který jej může přivést až do poměrně nepříjemné situace.

Odstupné je chápáno jako jakási „pokuta“. resp. kompenzace, kterou musí zaměstnavatel zaměstnanci vyplatit za to, že jednostranně rozvazuje smluvní vztah uzavřený se zaměstnancem. Ten pak sice většinou neutratí celý obnos najednou - využívá jej ke krytí životních nákladů v době, kdy nemá zaměstnání - může se ale i stát opak. I v případě, že by si např. výše zmiňovaná zaměstnankyně za vyplacené odstupné udělala příjemnou a romantickou dovolenou na Jamajce, tak se bude muset smířit s tím, že bude muset odstupné, nebo jeho poměrnou část vrátit. Klidně tak může vzniknout situace, kdy místo toho, aby se finanční situace zaměstnance se ziskem zaměstnání zlepšila, stane se pravý opak, neboť si zaměstnanec bude muset vzít úvěr na splacení odstupného, nebo se bude muset se zaměstnavatelem domluvit na splátkovém kalendáři a vyplacené odstupné vracet po částech.

Kdy musím vrátit odstupné

Ač se to může zaměstnanci zdát nespravedlivé a bude mu to proti srsti, tak mu jeho povinnost, a současně právní nárok zaměstnavatele na zpětné vyplacení odstupného stanovuje zákoník práce v ustanovení paragrafu 68. Z toho totiž vyplývá, že bude-li zaměstnanec po skončení původního pracovního poměru vykonávat pro bývalého zaměstnavatele práci, ať již v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, a bude-li tak konat v časovém rozmezí, které je stanovené podle počtu násobků průměrných výdělků, podle nichž byla určena výše odstupného, tak je povinen zaměstnavateli vrátit buďto celé odstupné, nebo jeho poměrnou část. Poměrná část odstupného se pak z logiky věci stanoví podle počtu kalendářních dnů které uplynou od nového nástupu do práce do uplynutí doby, po kterou je finanční situace „kryta“ odstupným.

Příklad pro lepší pochopení

Zmiňovaná zaměstnankyně jídelny dohodou ukončila k poslednímu červnu svůj pracovní poměr se zaměstnavatelem. Na základě dohody jí bylo poskytnuto odstupné v délce tří měsíců. Vzhledem k tomu, že od prvního září opět začala v jídelně na základě dohody o pracovní činnosti pracovat jako pomocná kuchařka, tak musí zaměstnavateli vrátit jednu třetinu vyplaceného odstupného (odstupné bylo vyplaceno ve výši tří průměrných měsíčních výdělků, zaměstnankyně však nepracovala pouze dva měsíce, a proto musí zaměstnavateli vrátit odstupné ve výši jednoho rozdílového měsíce).

Vůbec myšlenka vrácení odstupného je nejspíše spojena s tím, že odstupné bylo zákonodárcem chápáno nejen jako „odpustek či pokuta“ za porušení a ukončení smlouvy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, ale především jako „dávka“ či peněžitý příspěvek, který má propuštěnému zaměstnanci pomoci k překlenutí obtížné životní situace způsobené neočekávanou ztrátou zaměstnání. Opětovným nástupem do zaměstnání k původnímu zaměstnavateli a tím znovuzískání zdroje financí odpadá důvod, kvůli kterému mu bylo odstupné vyplaceno.

Vracet odstupné nemusíte vždy

I v případě, kdy se zaměstnanec opět vrací k původnímu zaměstnavateli však existují situace, kdy není povinen zaměstnavateli z dříve obdrženého odstupného vrátit ani korunu. Jedná se o případy, kdy nebude pro zaměstnavatele vykonávat práci v klasickém pracovním poměru (tedy na základě uzavřené pracovní smlouvy) nebo dohody o pracovní činnosti, ale bude pro něj pracovat na základě dohody o provedení práce. Jedná se o poměrně novou úpravu (od roku 2008), proto je ve vlastním zájmu zaměstnanců, aby si byli této možnosti vědomi. Dosti často se totiž stává, že ať již zaměstnavatel, nebo jeho personalista, mají dlouhodobě zaběhlé pracovní postupy podle kterých se domnívají, že mají nárok vyžadovat vrácení odstupného i v tomto případě.

Jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec si tedy musí uvědomit, že nárok na vrácení vyplaceného odstupného opravdu může vzniknout. Bude tomu tak v případě, že je obnoven pracovní vztah mezi původním zaměstnavatelem a zaměstnancem, a to na základě pracovní smlouvy, nebo dohody o pracovní činnosti (v žádném případě ne dohody o provedení práce), a že mezi ukončením původního a uzavřením nového pracovního vztahu bude kratší doba než ta, která se rovná době odvozené od výše vyplaceného odstupného.

Článek původně vyšel na www.finance.cz.