Nárok na odpočet od nezaregistrovaného plátce

1. V situaci, kdy osoba povinná k dani přijme službu, u níž se podle základního pravidla stanoví místo plnění v ČR (podle místa sídla či podnikání příjemce), stává se tato osoba plátcem ke dni přijetí této služby. K registraci dochází zpravidla až následně.

Podle sdělení Generálního finančního ředitelství zákon o DPH poměrně jednoznačně stanoví, že v popsaných případech se osoba povinná k dani stává plátcem již ke dni přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku a vznikají jí povinnosti i práva náležející plátcům ze zákona. Proto není sporu o tom, že pokud po přijetí výše zmíněné služby uskuteční ve prospěch jiného plátce zdanitelné plnění, má povinnost uplatnit daň a příjemce těchto plnění má nárok na odpočet při dodržení podmínek podle § 72 a § 73 zákona o DPH.

2. Pokud osoba povinná k dani překročí obrat pro registraci plátce daně a nesplní registrační povinnost, stává se plátcem datem účinnosti registrace uvedeným na rozhodnutí o registraci. Registrace k dani je v tomto případě konstitutivním rozhodnutím. Otázkou je nárok na odpočet DPH z dokladu vystaveného ve prospěch jiného plátce s DPH.

Podle názoru Generálního finančního ředitelství lze za předpokladů uvedených v rozhodnutí Soudního dvora EU C-438/09 uvažovat o uplatnění nároku na odpočet od okamžiku, kdy měla být osoba povinná k dani registrovaná za plátce DPH, kdyby splnila svoji registrační povinnost. V souladu s neutralitou systému daně z přidané hodnoty by měl správce daně uznat u příjemce plnění nárok na odpočet daně, a to v případě, že jsou splněny podmínky nároku na odpočet daně. Příjemce musí mj. mít doklad se všemi náležitostmi daňového dokladu (kromě DIČ plátce jako poskytovatele zdanitelného plnění), tedy s tím faktem, že doklad nevystavil registrovaný plátce, ale osoba povinná k dani, která se měla stát plátcem z důvodu překročení hranice obratu pro povinnou registraci k DPH.

Zpráva převzata z www.dashofer.cz.