Postoj českých firem k vozovému parku

Struktura českých autoparků se výrazně neliší od evropského průměru, pouze české firmy vlastní nepatrně více starších vozů. Zatímco lehké užitkové vozidlo je v průměrném evropském autoparku využíváno zhruba šest let, v případě České republiky je tato doba asi o půl roku delší.

Podobná situace je také u osobních vozidel. Zatímco v EU jsou tato vozidla průměrně využívána asi čtyři roky a devět měsíců, u nás je to zhruba pět a půl roku. V obou případech platí, že malé firmy (do deseti zaměstnanců) a střední podniky (do sto zaměstnanců) používají vozidla ve svém vozovém parku déle než střední a velké podniky.

Jak české, tak evropské podniky navíc potvrdily, že v posledních letech se doba využívání vozidel jednotlivých vozových parků jednoznačně prodloužila. Jedinou výjimkou jsou lehké užitkové vozy velkých společností, zde došlo naopak ke zkrácení doby užívání vozidel. Češi, podobně jako Evropané, věří, že doba nutných úspor bude brzo pryč a že velikost vozových parků v následujících třech letech poroste, čemuž před dvěma roky věřila pouze malá část dotazovaných.

Jak firmy šetřily

Opatření českých manažerů, která přijímaly jednotlivé firmy jako reakci na ekonomickou krizi se lišili od těch evropských. Čeští manažeři přistupovali ke krizi spořivěji, než jaký je průzkumem zjištěný evropský průměr. Zatímco v EU v minulém roce nezměnilo podmínky správy firemních autoparků 50 % firem do deseti zaměstnanců a 43 % firem střední velikosti, v České republice to bylo 63 % malých podniků a 50 % firem střední velikosti. Shoda s evropským průměrem nastává pouze u velkých společností. Pro malé a střední podniky bylo nejzásadnější posílení sdílení jednotlivých vozů. Předpokládá se, že o automobil se museli zaměstnanci začít dělit až ve 43 % případů. Jedna třetina společností z této kategorie se snažila přijmout opatření, snižující celkové množství spotřebovaného paliva. Třetím nejzásadnějším jevem pak byl nákup vozidel v hotovosti, který eliminoval zatížení úvěrem.

Priority velkých společností byly odlišné. Polovina podniků sáhla ke znovuprojednání podmínek u svých správců firemních flotil. Téměř polovina společností pak přistoupila k zavedení sdílení svých vozidel a 45 % podniků snížilo výdaje za pohonné hmoty. Třetina společností pak zmenšila celý firemní autopark, stejné množství společností dokázalo najít úspory díky přeorganizování svého autoparku.

Tajemství potenciálních úspor

Pokud bychom měli popsat jeden z nejzásadnějších trendů, který se v České republice do budoucna projeví, pak je to příklon velkých společností k financování svých firemních flotil prostřednictvím operativního leasingu. V České republice totiž i po jejím vstupu do Evropské unie převažuje u velkých firem nákup pomocí méně výhodného finančního leasingu. Nic na tom nezměnila ani krize, od které si to odborníci slibovali.

„Česká republika rozhodně sleduje celosvětový trend, kdy možnosti operativního leasingu využívají především větší firmy s vozovým parkem o velikosti řádově desítek automobilů,“ komentuje Jan Tejnor, manažer rozvoje obchodu ze společnosti Arval. „Na rozdíl od průměru Evropské unie je však procento společností, které svůj vozový park provozují na bázi operativního leasingu zhruba poloviční. Zjednodušeně se tedy dá říci, že pouze každá druhá firma, která by na provozování autoparku prostřednictvím operativního leasingu mohla vydělat, tak činí. A toto procento je až překvapivě nízké.“

Mezi zásádní výhody operativního leasingu patří maximální optimalizace firemních nákladů a možnosti operovat s hotovostí, kterou by jinak firma musela zainvestovat do svého autoparku, se jedná zejména o pohodlí, které operativní leasing nabízí. Společnost ušetří čas i náklady za zaměstnance, kteří by se museli o vozový park starat, veškerou správu včetně servisních zásahů totiž obstará leasingová společnost.

Zelená zatím nemá zelenou

Zajímavý je také zájem českých manažerů o ekologická opatření ve vozových parcích firem. Z průzkumu vyplynulo, že alespoň jedno ekologicky šetrné vozidlo má ve svém autoparku pětina evropských firem střední velikosti a pouze čtvrtina velkých firem. Podobné vozidlo si navíc do tří let chtějí pořídit také více než dvě třetiny malých a téměř tři čtvrtiny velkých společností.

Evropa tak opět prokázala svůj konzervativní postoj k automobilům s alternativními pohonnými systémy. Začíná výrazně ztrácet například na asijský trh, který má k těmto automobilům zcela jiný vztah. Rychlost jeho rozvoje Evropu pravděpodobně brzy předčí. Důvody, kvůli kterým firmy nechtějí investovat do vozidel s alternativním pohonem, jsou dobře známé, u hybridních vozidel odradí vyšší cena, u elektromobilů pak ještě fakt, že nikde v Evropě zatím nebyla vybudována odpovídající síť nabíjecích stanic. Nezanedbatelný je také fakt, že zhruba pětina oslovených manažerů nevěří, že ekologicky šetrná vozidla mají reálný vliv na zlepšování životního prostředí a jejich nákup tedy považují za zbytečný. České společnosti navíc nejsou legislativně nuceny zaměřovat se spíše na hospodárnější vozy. V některých státech západní Evropy je od určitých hodnot emisí CO2 běžně zavedená daň z ekologického zatížení. Ve Skandinávii navíc funguje i zvýšená registrační daň na vozy s vysokou produkcí emisí, která zdraží pořízení nehospodárných vozů s konvenčním motorem někdy až o polovinu…