Hodnocení bonity firem

Opatrnost se však vyplatí i kdykoliv v průběhu obchodního vztahu: co když se třeba ekonomická situace u vašeho dodavatele či odběratele změnila? Ať už je taková změna k horšímu, nebo lepšímu, měli byste o ní každopádně vědět. V prvním dílu našeho nového seriálu vám poradíme, kde informace o obchodních partnerech můžete čerpat.

Pořizovat si informace o obchodních partnerech se protistrany nepochybně snažily odjakživa. Na větším významu ale tato investigativní činnost začala získávat až koncem 15. století, kdy v návaznosti na zámořské objevy nastává rychlý růstu obchodu a rozvíjí se i bezhotovostní platební styk. Již v roce 1494 tak Benátská rada vydává seznam deseti německých kupců „nehodných úvěru“. Tento dokument je považován za počátek ochrany úvěrových rizik a moderního zkoumání bonity.

V současnosti, v době celosvětové globalizace obchodních vztahů, mají jednotlivci i firmy k dispozici nejrůznější zdroje nabízející nepřeberné množství informací. Vybrat si z nich ty správné, které při rozhodovacím procesu pomohou minimalizovat úvěrové riziko, je však velmi obtížné. Naštěstí kromě rizik, která nelze jednoznačně eliminovat, existují i taková, která eliminovat lze nebo která je možné je účinně omezit. A právě znalost bonity je užitečným nástrojem, který úvěrové riziko umožní snížit na akceptovatelnou míru.

Je samozřejmé, že jiné požadavky na komplexnost znalosti bonity firmy svého zájmu bude mít například obchodník na kapitálovém trhu a jiné pak podnikatel pohybující se v oblasti obchodu a služeb. Oba však potřebují mít po ruce instrument, který porovnává nejrůznější ukazatele hospodářského i nehospodářského charakteru a umožňuje činit rychlá a kvalifikovaná rozhodnutí.

Podnikatelské subjekty proto ve stále větší míře využívají – kromě údajů, jež získají samy – také vnější informační zdroje a externí hodnocení, která zpracovávají specializované ratingové a informační agentury.

Rating představuje komplexní, nezávislou analýzu hodnoceného subjektu, která odráží jeho schopnost a ochotu dostát včas svým splatným závazkům. Rating přitom nepředstavuje výslednou známku, ale zahrnuje v sobě celý hodnotící systém. Platí zde zásada, že čím jednodušší a srozumitelnější je stupnice známek, tím složitější je metodika jejich stanovování a tím obezřetněji si ratingové agentury střeží své know-how. Na českém trhu působí první ratingová agentura (CRA Rating Agency, a. s.) teprve od roku 1998. Vedle ratingu firemního sektoru nabízí rating fondů, obcí, měst, sektorové studie, interní scoringové systémy hodnocení bonity apod.

Ratingové známky jsou jednoduché a pro uživatele srozumitelné. Určitou nevýhodou externího ratingu je náročnost zpracování, dlouhá doba jeho stanovení a vysoká cena, předností naopak komplexnost a nezávislost hodnocení. Rating si objednávají firmy, které dbají na své dobré jméno a prestiž nebo které usilují o širší zapojení do mezinárodního obchodu. Rozhodně nejde o firmy, které živoří na pokraji insolvence. To na druhé straně znamená, že pro každodenní obchodní styk má rating jen omezené využití.

Druhým důležitým informačním zdrojem pro posouzení bonity firmy jsou kreditní informace (také obchodní informace, německy Handelsauskunft, anglicky Credit Report; nezaměňovat s kancelářskými a bankovními informacemi).

Kvalitní kreditní informace o českých, ale i zahraničních subjektech lze získat od firem Coface Intercredit Czechia, spol. s r. o. a Creditreform, s. r. o., které na trhu shodně působí od roku 1991. Jejich několikastránkové informace o prověřovaných subjektech zahrnují kromě ověřených registračních údajů rovněž ekonomické ukazatele (účetní závěrky) za poslední tři roky a hodnocení platební morálky a bonity příslušné firmy. Výhodou tohoto instrumentu pro rozhodování je, že nabízí informace o většině podnikatelských subjektů na tuzemském trhu a že tyto informace jsou aktuální v okamžiku, kdy se uživateli dostávají do rukou. Jejich předností je rovněž nižší cena v porovnání s ratingem a rychlost jejich dodání (8 pracovních hodin).

Také kreditní informace obsahují hodnocení dané číselným vyjádřením. Nelze jej však považovat za rating v pravém slova smyslu, a proto jsou doplněny stručným slovním komentářem. Jsou nicméně ideálním nástrojem při každodenní posuzování bonity obchodního partnera a posuzování úvěrového rizika.

Včasné posouzení bonity obchodního partnera není samospasitelné a nemůže stoprocentně eliminovat veškerá rizika, může je jen účinně snížit. V případě vysokých úvěrových částek je pak vhodné využít úvěrového pojištění, factoringových či forfaitingových služeb, dokumentárních platebních nástrojů nebo bankovních garancí.

Příští díl má název: Platební morálka firem